Vicky Cristina Barcelona

Na stará kolena Woody Allen nějak chytil novou uměleckou mízu a dokáže přinejmenším každým druhým filmem, které konec konců chrlí kulometným tempem, překvapovat. Po jeho Matchpointu jde v krátké době o druhý kousek, kde bych jeho typický styl hledal jen s obtížemi. Dlouhou dobu, v podstatě celou první polovinu stopáže, jsem se do snímku nějak nedokázal vnořit, ale s každou další minutou mě tenhle boccacciovský propletenec vztahů a milostných vášní chytal víc a víc. Na rozdíl od svých starších komedií ubral Allen na svých typických dialogových fórcích, vynechal postavu neurotického intelektuála a soustředil se na skupinu lidí, kteří mají problémy se svými city a touží po něčem, co je jim momentálně nedostupné. Ty nevěry, svádění, odmítání a trápení jsou podány přesvědčivě a mají svůj půvab, zvlášť když tvoří pozoruhodný mnohoúhelník. Nejde sice podle mého o vrchol Allenovy tvorby, ale Vicky Cristina Barcelona určitě patří k tomu lepšímu, co režisér stvořil. Celkový dojem: 80 %. (24.05.2010)

Okouzlující kříženec Woodyho a Pedra a nikdo se mi to nepoukoušejte vymlouvat. Úplně stačí, že bych se týhle charakteristice sama předem vysmála jako něčemu zhola nemožnýmu, ale JE to tam - zamotanej příběh, každej s každym to buď dělá nebo dělat chce, výčitky svědomí se střídaj s odvahou bláznů, myšlenkový pochoďáky s motivem kytary, křehký lidský nádobí a vášně, to celý rámuje ironická grimasa. Abych nezapomněla ... Bardem, Cruz ... další z ingrediencí, co můžou za henten afrodiziakální zážitek a moc pěknej film, 4,5 *. (20.11.2008)

Nevím, jestli chtěl Woody Allen oslavit Španělsko, nespoutané umělce a svobodomyslný přístup k životu, anebo ukázat, jak Američané (Američanky) nemají sebemenší šanci přiblížit se cizí kultuře a vnímají ji pořád turisticky. Bohužel film sám působí jako turistická pohlednice. Takže: dobří herci, pár zábavných scén, trocha erotického napětí a hodně snobismu, který, jak se zdá, není moc terčem kritiky. Woody vás zve na dovolenou a svou zdravou skepsi zapomněl doma. (22.02.2009)

Konečně, Woody Allen je opět ve své vrcholné formě! Jako vševědoucí vypravěč a hypertrofovaný intelektuální glosátor ustupuje trochu do pozadí a jeho tvůrčí proces se začíná sbližovat s řemeslně dokonale zvládnutou filmovou řečí - Woody Allen stále více vypráví i obrazem. Netřeba asi zdůrazňovat, že si při možnosti vybrat si téměř jakýkoliv hvězdný ansámbl může takovou (mírnou) proměnu dovolit - obsadit takové výjimečné herce (to jemné předivo vztahů nastínili a sehráli skutečně dokonale) znamená poskočit o několik tvůrčích dekád dál. Vicky Cristina Barcelona tento tvůrčí přerod (zřejmý někde od období snímku Celebrity) zřejmě završuje - Woody se asi definitivně přerodil z herce/samorežiséra na skutečně originální a osobitou režisérskou hvězdu... (30.12.2008)

Romantická láska je jen ta, která nikdy nedojde naplnění.. Španělsko je země zaslíbená fotbalu, tak proč to nenapasovat na něj. Do katalánské metropole přijíždí na soustředění dva neznámé americké kluby - hezké dresy, kvalitní taktika, pohledná hra. V přátelských zápasech si s nimi párkrát pohraje Real Oviedo, předvádějící líbivý, taktikou nesvázaný styl, jenž dokáže obráncům (počestnosti) dovedně zamotat hlavy, ale pořád je to nic proti tomu, až proti nim na hřiště vyrukuje se zdrcující ofenzívou velkoklub Fatal Cruz Barcelona.. Allen si přijel ze stínů manhattanských mrakodrapů nachytat bronz do Evropy a naservíroval v podstatě banální story o střetu materialismu a puritánství Ameriky se smyslností a otevřenou myslí starého kontinentu. Konverzačně tradičně vyšperkované, postavy bez výjimky neurotické a já se už nedivím, že ten, kdo nemá ve Státech vlastního psychoanalytika, tak jako by nebyl. Mimochodem, mezi Javierem a Penélope to jiskří tak, že by ani nepotřebovali k rozdělání ohně sirky.. (Speak English!) (13.05.2010)