Vicky Cristina Barcelona

Woody se po krimi Match Point a veskrze průměrnému Sólokapru vrací pomalu ale jistě do starých kolejí (i když New York vystřídalo opět jiné město, tentokrát Barcelona), teď už jen zbývá obsadit se do jedné z hlavních rolí. Zde je však jeho absence jen ku prospěchu věci, nevím jak by roli Javiera zvládnul :P Ten samotný potvrzuje status jednoho z nejnadanějších evropských herců a když na plátně vybalí tu svou španělštinu, je radost jej poslouchat. Jeho roli jsem mu záviděl jako v poslední době nikomu jinému, být na plátně s trojicí tak nádherných žen, jakože Scarlett Jonahsson, Rebecca Hall a Penélope Cruz určitě jsou, je snem snad každého milovníka dobrého filmu a krásných žen, kór když jde o film tak naplněný romantikou a erotickým dusnem. Nevím zda šlo přímo o komedii, protože jsem se při sledování mnoho nenasmál, ale pokud to Woody myslel jako satiru na pohled člověka na život v katalánsku jako na bezproblémové relaxování v teple, jízdě v kabrioletu a každodennímu konzumování vína, dobrého jídla, společnosti krásných žen a free stylu života, tak se mu to povedlo na výbornou. PS: Nevím jak jiným, ale mě Penélope přišla příšerně hysterická a její výkon tentokrát zaváněl přehráváním, ale proti gustu... (09.02.2009)

Allen je stále dobrý režisér, ale jako scenárista si opět podráží nohy. Tentokráte příběhem, jenž do puntíku přesně naplňuje škatulku velkého krásného nic, jež se neustále točí v kruhu a spěje k "pointě", jíž s trochou divácké praxe odhadnete ne po půl hodině, ale po půl minutě. A to je průšvih. Obzvláště když je většina postav až nechutně jedno (Scarlett, Bardem) či dvojrozměrná (Cruz) a jediná naděje v podobě Rebeccy Hall je po většinu času nepochopitelně zastrčená v pozadí. Přičtěte si k tomu i mdlou vedlejší linii s Patriciou Clarkson a Kevinem Dunnem, a vypadne vám čistě průměrný film, jenž sice místy pobaví, ale z hlavy se vykouří dřív než skončí závěrečné titulky. Ale pořád lepší než Sólokapr. To zase jo. (24.10.2008)

Co se vztahů týče, nikdy nebudete mít všechno, co si přejete. To ovšem neznamená, že se o to nemáte pokoušet, nebo o tom snažení nemůžete natáčet celý život filmy. Vicky Cristina Barcelona je Allen zpátky ve výtečné formě a jeden z jeho nejvášnivějších filmů. Může za to jednak Španělsko, jednak skvělá čtyřka Bardem, Johansson, Hall a Cruz (obzvlášť Penélope byla k sežrání, ač jsem jinak členem fanklubu sličné Scarlett) a jednak náhled starého muže, který ví, jak to na světě chodí, a má pořád chuť zajímavě vyprávět. Udělals mi velkou radost, Woody. P.S. Dva vzkazy: Brandone, nechlastej před kinem. KarleR: věř, že takové ženy, jakou hraje Penélope Cruz, opravdu existují. :) (26.10.2008)

Konečně, Woody Allen je opět ve své vrcholné formě! Jako vševědoucí vypravěč a hypertrofovaný intelektuální glosátor ustupuje trochu do pozadí a jeho tvůrčí proces se začíná sbližovat s řemeslně dokonale zvládnutou filmovou řečí - Woody Allen stále více vypráví i obrazem. Netřeba asi zdůrazňovat, že si při možnosti vybrat si téměř jakýkoliv hvězdný ansámbl může takovou (mírnou) proměnu dovolit - obsadit takové výjimečné herce (to jemné předivo vztahů nastínili a sehráli skutečně dokonale) znamená poskočit o několik tvůrčích dekád dál. Vicky Cristina Barcelona tento tvůrčí přerod (zřejmý někde od období snímku Celebrity) zřejmě završuje - Woody se asi definitivně přerodil z herce/samorežiséra na skutečně originální a osobitou režisérskou hvězdu... (30.12.2008)

Vicky : Yeah, who exactly is going to make love? Juan Antonio: Hopefully, the three of us. Keď som túto vetu začul v traileri okamžite som poslal VCB k vode s tým, že Woody nám zosenilnel a ide točiť niečo matkinovsky šokujúce. Naštastie bol tento film počas jednej mojej cesty vlakom to jediné čo som mal v notebooku; inak by som prišiel o renesanciu tvorby Woodyho Allena. VCB nám predkladá ťažko uveriteľný konštrukt, často zjednodušujúci vzťahy medzi postavami. Samozrejme tento konštrukt i zjednodušovanie majú svoj zmysel a tým je predvedenie pár základných archetypov prístupu ľudí ku vzťahom a k životu ako takému. Veľmi výstižne to podala Nathalie, takže ja ju už len doplním. V živote stretnete najviac ľudí ako Vicky, upevnených na zemi a túžiacich po svojom ohni súc vo vzťahu, ktorý im nevyhovuje ba až ubíja ale nemajú odvahu sa odpútať. Potom sú tu Cristiny, vietor lietajúci zo vzťahu do vzťahu stále rozširujúc okruh vecí a ľudí, o ktorých vie že ich v živote nechce a hľadajúci to „niečo“ čo po čase opäť chcieť nebudú. Paradoxne najštastnejší budú asi oheň a voda, ktorí síce potrebujú vietor aby oheň rozdúchal a priblížil ho vode, ale aspoň vedia kto je ich chýbajúca polovica. Na týchto tézach vykonštruoval Woody jednoduchý, ale o to zaujímavejší príbeh o tom ako sa ľudia správajú vo vzťahoch a čo chcú od života. Zároveň rovnako úderne demonštruje vplyv umenia na plnosť ľudského života, Vicky umeniu síce „rozumie“ avšak nie je ten, kto ním žije, tým je práve Cristina, Juan Antonio a Maria Elena, ktorí ním aj žijú. A keďže pri pátraní po tom, čo ľudí odlišuje od zvieratiek prídeme k vyššej úrovni abstraktného myslenia (ostatné postavy VCB) a práve umenie (štyri hlavné postavy) môžme VCB chápať i ako veľmi „ľudský“ film. 9/10 (26.09.2009)