Pozemšťan

Mystery + conversation = v tomto případě velká paráda. Jedná se o filmek za pár šupů, který se celý odehrává v jednom obýváku, kde se pár vysokoškolských učitelů přijede rozloučit se svým kolegou, jež se z ničeho nic rozhodl odstěhovat. To, co jim začne vyprávět, je dokonale zaskočí, stejně jako zaskočilo a totálně vtáhlo do děje mě. Neříkám to moc často, ale zde se opodstatněně dá litovat, že film nemá ke dvěma hodinám, protože v závěru šlo bezesporu přitlačit na pilu, speciálně pak konečný twist nepovažuju za příliš vkusné vyvrcholení, ale budiž, lepší než drátem do oka. Dávám plnou palbu, protože jsem byl strašně mile překvapený, a konec konců, nadávat se dá vždycky, takže proč neocenit něco takhle neobvyklého. 90% (30.12.2013)

Scénář: Jerome Bixby .. - Jsi věřící? -– - Ne, co se náboženství týče. Kdysi jsem věřil. Jako většina lidí. Některé to ještě nepřešlo. ___ Kromaňonec, Jesus Kristus, Jacque Borneo, Richard Alpert, John Oldman. Jedna osoba napříč tisíciletími ve výtečném konverzačním scénáři sci-fi autora Drexel Jerome Lewis Bibxy. Prostředí a výrazové prostředky jsou minimalistické, ale filozoficky neskutečně silné a vyvážené - jenže pokud se nechytnete již v úvodu, zbude vám jen naříkání nad levným zevnějškem a průměrnými hereckými výkony. Tedy nad zde nepodstatnými věcmi. ___ Silný intelektuální zážitek, plná palba. (16.03.2009)

... aneb Jak strávit jeden neobyčejný podvečer na samotě (možná) u lesa... aneb Totální píčovina... aneb Perfektní myšlenka... vyberte si sami. Pro mě nápad zajímavý, ale herci (né všichni) lehce nevěrohodní, konec lze odhalit o pět deset minut dříve, otázky logicky vyvstaly. Když to všechno ale nějak propočítám, vyjde mi časoprostorových 60%. V žádném případě mě to nenadchlo... (09.02.2008)

- Ty máš obraz od Van Gogha s venovaním? – Je to len dosť dobrá napodobenina originálu od priateľa. – Prečo zrazu po 10tich rokoch odchádzaš? – Robím to stále. – Kam pôjdeš? – Ešte neviem, niekde ďaleko... Takto začína príbeh učiteľa s ktorým sa v deň odchodu prídu rozlúčiť jeho kolegovia a kamaráti. Ľúbil sa vám K-Pax? Máte radi dialógové filmy? Nie, ani ja nie. Ale keď som na taký film dostal chuť voľba padla práve na The Man From Earth. Pútavé rozprávanie fantastického príbehu o človeku, ktorý tu je už 14 000 rokov, je mierne povedané filozofickou záležitosťou. Je to možné aby telo nepodliehalo starobe? Stačí pristúpiť na túto hru a o zábavu máte postarané. Ako by človek z prehistorickej doby dnes vyzeral? Čím by bol? Čo všetko by dokázal povedať o histórii Zeme? Ako to prežíval a ako vníma sám seba? Ako vidí vývoj ľudí, ich vzťahy, civilizácie ako takej? S akou významnou osobnosťou sa stretol? Stal sa on takouto z dejín známou osobnosťou...? V podstate na každú vec čo ma v priebehu pozerania napadla, a to som nevedel do čoho sa púšťam, sa tu téma rozobrala aj keď len okrajovo, no o to viac toho ostalo na premýšľanie. Škoda že je to posledný film tohto scenáristu Jerome Bixby (Fantastic Voyage, Star Trek, The Twilight Zone). (09.02.2010)

"Myšlenka je větší pomník než katedrála." Cituji z filmu Kdo seje vítr. Myšlenka je to co je potřeba k vytvoření příběhu, ať už jde o film, rozhlasovou hru nebo knihu. Myšlenka o tom, jací jsme a jak přemýšlíme o věcech, nejlépe o takových, které jsou mimo naši dosavadní zkušenost. Od toho lidské myšlení je. Podstatné není věřit, podstatné je objevovat a porozumět, dělat závěry na základě už známého. A o tom je i Muž ze Země. Způsob reakce ostatních, jejich otázky a osobní postoje byly podle mě absolutně přesné. Cokoli navíc by jen rušilo, naopak když John mluví o ohni a je slyšet krb, je to naprosto krystalicky čisté. A pro Bixbyho asi věc, jak se rozloučit se světem. 4.10.2011 Věčnej život, věčná osamělost, věčná opuštěnost. Vzpomínky na minulost se postupně tříští do dílčích obrazů a vjemů, který sotva držej pohromadě. Mezi jednotlivejma zábleskama paměti se roztahuje tma, plameny vzpomínek se rozpadaj na menší ohně, pak na plamínky svíček. Dokáže člověk držet v hlavě dojmy ze zážitků, který mu dřív připadaly nesmazatelně vrytý do mozku? Spousta vjemů postupně upadne v zapomění, knot svíčky dohoří. Někdy ale třeba je možný nějakej plamen živit silou vůle, silou lásky. Když nic jinýho, vzpomínka mi musí zůstat. (14.06.2008)