Nové sčítání hlasů

Očekával jsem vysokou "dokumentární" kvalitu a té jsem se dočkal, ale čekal jsem že samotný film bude i do určité míry zabávný a dramatický. Nechci film moc kritizovat, protože i podle mého hodnocení je vidět, že se jedná o zdařilé dílo, bohužel se však jedná o film, která se sám stává dokumentem. Na půli cesty těmito dvěma protipóly, například film Prezidentské volby zafungoval přesně jak měl, zabýval se zhruba podobnou situací ohledně prezidentské kampaně a i když všichni víme, jak to s Palin dopadlo, tak jsem se bavil o poznání více. Oba filmy jsou televizní, oba mohli být pojaty jak jako dokument, tak jako film a u obou víme, jak jejich příběhy dopadou. Ten o prezidentských volbach ty poslední dva faktory zvládl o poznání lépe. RECOUNT jako dokument takřka bezchybný, jako filmová zábava pro nezaujatého průměrný. (12.06.2013)

Wow, vynikající film. O téhle kauze jsem vůbec nevěděla a jsem moc ráda, že jsem se s tím prostřednictvím tohoto filmu seznámila. Tohle je totiž opravdu něco - a pak že Amerika je svobodná země, která lpí na demokracii. Velký kulový. :-) Výborně natočený film se skvělými herci. Pokud se vám taky líbil, tak radím ještě jeden s podobnou tématikou: Prezidentské volby. (09.03.2013)

"Každý hlas musí být započítán...." I když od začátku sledování tohoto dokumentárního dramatu člověk ví, jak ta bitva právníků Ala Gora o ruční přepočítání hlasů na Floridě při prezidentských volbách v roce 2000 nakonec dopadne, je to celé poměrně strhující podívaná. A to i přesto, že  stále dokola sledujeme vlastně jen to, jak někdo někomu telefonuje či vede poradu o tom, jakou právní kličku by šlo v daný moment použít. Musím přitom přiznat že občas bylo pro mě (coby ne Američana) až trochu složité se v tom všem orientovat. Ale ani na okamžik jsem se při sledování tohoto filmu nenudil. A jeho smysl vnímám zejména v tom, že ukazuje s jakou noblesou a grácií byl nakonec viceprezident Gore schopen ve výsledku uznat Bushovo vítězství. Jaký nepoměr když si člověk vzpomene na chování Donalda Trumpa o  20 let později. (21.09.2022)

Prezidentská volba z roku 2000 mezi G.W.Bushem a A. Gorem patří mezi nejkontroverznější hlasování v historii Spojených států. Film se soustředí na její závěr, dozvuky a patovou situaci ve státě Florida. Samotné volby byly definitivně uzavřeny až po podezřelým machinacích s volebními lístky, až o několik týdnů později rozhodnutím Ústavního soudu. Snímek z produkce HBO umožňuje divákovi proniknout do tajů komplikovaného volebního systému ve Spojených státech. Dozvídáme se, jak flexibilně jsou obě strany schopny pracovat (čti manipulovat) s literami zákona a zároveň je krásně vidět, jak se stávají soudy dvojsečnou zbraní v rukou mocichtivých politiků. Jedinou kaňkou je fakt, že tvůrci kopou za modrý tým. Člověku neznalému tamních poměrů i širších politických souvislostí to brání udělat si objektivní a ucelený názor. Škoda, že se nikdy s určitostí nedozvíme, jak to tehdy na slunném jihovýchodě skutečně bylo. Bůh žehnej Americe, poslední velké demokracii :) (21.09.2013)

Když jsem tady tak pročítala komentáře na Recount, říkala jsem si: "Co to sakra Demokrati natočili za politickou agitku?" Po zhlédnutí ale musím tvrdit, že HBO bylo možná ovlivněné jakýmsi stranickým podtextem, přesto se drželo faktů mnohem víc, než bych od filmu kdy čekala. Věřím, že většina diváků, která se na to podívá kvůli Kevinu Spaceymu, o amerických volbách z roku 2000 nebude mít široké podvědomí, za sebe ale můžu říct, že jsem o nich něco málo přečetla, třeba David Boies (ten muž s padající zmrzlinou) o nich napsal poměrně hezkou knihu. Na Recount jsem se tedy nedívala proto, že bych se chtěla dozvědět něco nového. Spíš pro mě symbolizoval snímek, jehož děj znám podrobně, ale mě zajímá, jak se ho filmový štáb ujme . A - jak už bylo řečeno několikrát a jak lze odhadnout z hodnocení - ujal se ho výborně. I člověku, který o volbách nic neví, snad vše hezky zapadne do sebe a daná osoba by si měla být schopna odvodit, jak malý je v USA rozdíl mezi tím být prezidentem a bývalým kandidátem na prezidenta. Půl milionu hlasů v zemi neznamená nic, pokud člověk dokáže získat pár stovek na správném místě. A jestli je vůbec získal, je otázka. Recount vám na ni nedá odpověď, nikdo ji nezná. Pomůže vám ale nahlédnout pod slupku politických událostí, kde jeden špatně definovaný zákon (jak poznáte, co ještě je, a co už není úmysl občana?) a zaujatí lidé na správných místech mohou rozhodnout o všem. V pohledu člověka žíjícího na konci roku 2008 se navíc volby roku 2000 odrážejí krásně v tom, jak dnes lidé oba kandidáty vnímají. George W. Bush je ten, který začal nepopulární válku, došlo za něj k ekonomické krizi, propadl se v popularitě na samé dno. Al Gore získal Nobelovu cenu míru, jeho dokument vyhrál Oscara a v popularitě si s ním dle průzkumů z konce minulého roku nezadal Barack Obama ani Hillary Clinton. Gore přesto na prezidenta nikdy znovu nekandidoval. Přesunul se jinam. A já asi nikdy nezapomenu na to, jak na začátku své přednášky před třemi lety vystoupil na podium a představil se: "Jmenuji se Al Gore a byl jsem budoucí prezident USA," načež se publikum začalo smát a Gore s úšklebkem reagoval: "Nepřijde mi to moc vtipné." Ne, vtipné to skutečně není. Ale jsem ráda, že se Al dokázal přesunout dál a že to byl on, kdo v reálu i na konci filmu prohlásil, že "nemá smysl pokračovat ve válce, pokud nemohu vyhrát. A já nemůžu. I kdybych vyhrál, stále nemůžu vyhrát." (29.11.2008)