Agent Palmer: Případ Ipcress

Klasika, kterou tu málokdo zná, a je otázka, kolik ji zná Britů. Vynikající studie na téma tajných služeb a jejich blízkosti jak k oficiálním vládním zájmům toho kterého státu a jeho bezpečnosti, tak ke světu zločinu -- hranice je někdy tenká, až neviditelná, nerozeznatelná -- a existující? Jak kdy. Režie, kamera, hudba, hraní, to všechno buduje iluzi opravdovosti, lidského rozměru s omezenými možnostmi, oproti všem možným a hlavně nemožným bondovkám. Jeden člověk vydíráním zneužitý k dobrému účelu -- k tomu, aby zabránil špinavým, smrtelně nebezpečným hrám. Není to samo o sobě špinavost? Britská kinematografie má dva nenápadné klenoty, ne, vlastně tři, a ve všech hraje Michael Caine: Alfie, Get Carter... a The Ipcress File. (Caine není můj oblíbený herec, ostatně jsem si ho dřív málokdy všiml, sotva jsem ho dokázal zaregistrovat. O to víc září teď, kdy mám TROCHU lepší přehled...) Poznámka: český název je jako obvykle debilní. (09.11.2009)

Špionážní filmy nesnáším, ale zde jsem podlehl. A rád. Nechme stranou Michaela Caina (i když tento film prakticky odstartoval jeho kariéru), kašlu taky na banální, dnes už vcelku úsměvnou zápletku. Jakkoliv scénář jako celek není žádné terno, jednotlivé scény jsou až bolestivě vyšperkované, a to jak obsahově, tak esteticky. Ani bych se nedivil, kdyby se ukázalo, že "Ipcress File" patří do top 10 Davida Finchera - film je doslova zaplaven experimentálními úhly a pohyby kamery (můj favorit je záběr shora přes objímku stropní lampy), dialogy a hlášky jsou podány nasucho, britsky, s až nafoukanou precizností. Stylovka a polozapomenutá perla. (05.04.2013)

Nuda a rutina všedních dní ve službách Jejího Veličenstva, kde jako by vše krom sarkasmem prolezlého hrdiny vypadlo přímo z pera Grahama Greena s tím, že jak se postupuje v ději, tak se to pro změnu začíná čím dál více podobat práci Richarda Condona. A nuda ani rutina se nakonec vůbec nekoná, byť zásluhu na tom má především výkon Michaela Caina, pošmourná atmosféra Londýna a Barryho hudební podkres. Na druhou stranu mi ne zcela sedla ta tolik vychvalovaná kamera (je holt pravda, že je dost výrazně svá). A ať mi nikdo neříká, že znělka k Dexterovi není ukradená právě odsud, úvodní titulky, ranní rutina a do toho takřka stejný hudební motiv, to už přeci nemůže být náhoda, ne? (02.04.2009)

Jde sice o špionáž z období studené války, Případ Ipcress ale zůstává sympaticky nepolitický a zabývá se výhradně svým hlavním hrdinou. Michael Caine zde v jedné ze svých prvních velkých rolí hraje schopného agenta s poněkud osobitějším přístupem k práci, takže kašle na vyplňování hlášení a radši balí nějakou pěknou holku. Řekl bych, že z Palmerových vlastností dovedených až na samou hranici vznikl o šest let mladší film Chyťe Cartera. Tady se sází na pozvolné vyprávění s ozvláštněním v podobě častého užívání podhledů nebo umísťováním překážek před objektiv kamery - i my stejně jako Palmer nevidíme všechno, ale narozdíl od něj máme v závěru tu výhodu, že víme, kdo je oním vlkem v rouše beránčím. (26.06.2012)

Nebojím se říci, že jde o jeden z nejpovedenějších špionážních filmů. Věčně ironický Harry Palmer nezapře inspiraci Jamesem Bondem, i když je jen velice malá. Palmer je zdánlivě prostý obyvatel Londýna, co bydlí v East Endu a sám si vaří a nakupuje. Bond se ubytovává v nejlepších hotelech, kde si většinou vybírá prezidentská apartmá s plným komfortem. Ale zpátky k filmu. The Ipcress File je syrový špionážní film se zajímavou zápletkou a strhujícím tempem. Věřte mi, že ani to pověstné "kecání", kterého ve filmu zase tak moc není, vás nebude nudit. Nedá mi to a musím zmínit také výbornou kameru (která nezapře šedesátá léta), hutnou atmosféru Londýna (ne, není to smog) a již tradičně skvělého Michaela Caina v hlavní roli. Pro mě, spolu s Goldfingerem, nejlepší film o špionech všech dob. (10.07.2008)