Dvanáct

Dvanáct porotců je přesvědčeno, že mladík zabil. Tedy, dokud jeden z nich nevznesl námitku a nezpochybnil jejich rozhodování. V tom okamžiku se rozjede kolotoč názorů, debat, životních příběhů a zkušeností, které povedou k jednotnému hlasování...vinen či nikoliv? Prázdná tělocvična, dvanáct lidí, dvanáct různých profesí, dvanáct názorů, ale jen jeden hlas! Slušné ruské drama, ikdyž trochu delší a místy ubírající se k nudným monologům, aby pak opět vygradovalo ve vypjatou situaci. Zajímavosti: Ptáček, který si zvolil svobodu a vyletěl ven, za necelé dvě hodiny umrzl ve sněhové vánici. :-) 75% (28.02.2009)

Raději žít volně v nebezpečném světě kolem, než v bezpečí klece kteréhokoliv druhu... Aneb neuvěřitelně poučný pohled na ruskou mentalitu obecně. Dovolila bych si citovat MF Dnes, respektive jejího redaktora, který v jistém článku připomíná: "Rusové jsou pro zbytek světa, především pak pro Evropu, záhadou. Objímají vás, líbají vás, dojemně plačíc na vašem rameni, aby vám v ten samý moment vrazili kudlu do zad." Rusko bylo, je a bude vždycky pro ostatní kolem neprostupné a nepochopitelné. A jak názorně dokládá i Michalkov ve svém nejnovějším filmu, ačkoli je Rus nespokojen se současným stavem věci, není schopen s ní cokoliv udělat. Ale hutné a myšlenkově mnohovrstevnaté "12" odkrývá i mnoho jiných podob současné matičky Rusi. Jednotlivé střety postav jsou dechberoucí - vyčnívá mezi nimi především taxikář, doktor z Kavkazu nebo vědec/vyléčený alkoholik. Každá z postav symbolizuje jinou životní zkušenost, jiný přístup ke světu. Všechny něco spojuje a něco dělí. A když už se nakonec dokáží shodnout na verdiktu, přichází Michalkov v pozici deux ex machina, aby nahlodal divákovo přesvědčení o zakořeněném stereotypu práva, spravedlnosti a trestu. (27.09.2008)

Tak teda nevím jestli jsem viděl stejnej film jako ostatní, ale já viděl utahanou a rozvleklou nudnou Rusáckou kdákárnu která si bere kostru z Americké verze a dotvořuje si ji po svým tak, že přidá hodinu nesmyslných kydů o ničem. Otravný uřvaný postavy pak pronáší nesmyslný monology snaží se asi rádoby hrozně moralizovat a mění názor jak nesvéprávní chovanci ústavu pro dementní děti. Případem a fakty se zabývají minimálně nikdo tu není schopný nic vyargumentovat. První nerozhodnej porotce vlastně ani neví proč hlasuje nevinen a ostatní mění názory sami od sebe, nepodloženě, vyumělkovaně, nelogicky. Ve spojení se smrtící stopáží se z toho tak stává záležitost k nepřežití. Pokud si nechcete kazit dojem z původního filmu, tak se tomuhle raději vyhněte.40% (17.01.2016)

(Čiastočne) mením môj skeptický pohľad na remaky najlepších rebríčkových filmov. Videl som originál, uchvátil. Videl som remake, ohúril, oslnil, fascinoval, nadchol, učaroval, okúzlil. Lumetova klasika z roku '57 ostane navždy jediná, Michalkov jej ale týmto filmom vzdáva patričný hold. Kostra príbehu ostáva takmer rovnaká, ale je veľmi šikovne a nenápadne obalená úplne odlišným portfóliom udalostí, na ktorých príbeh stavia. Michalkov okrem toho, že (na rozdiel od pôvodného filmu) použil veľmi citeľne podporujúcu zložku, akou v tomto filme hudobné podfarbenie jednoznačne bolo, citeľne sa od svojho vzoru odchýlil najmä zábermi zo života obvineného. Takže okrem toho, že som bol počas filmu neustále dobíjaný neskutočne skvostnými a precíznymi hereckými výkonmi, tak bola rozmanitosť deja veľmi elegantne a trefne spestrená sekvenciami zo spomienok na kruté chlapcovo detstvo. Prakticky celý film je ale upletený z jedného dlhého, šťavnato napísaného dialógu, v ktorom nechýbajú miesta, pri ktorých mi stuhla krv v žilách, dojemné ľudské scény, či trefné odľahčenie vyostrenej atmosféry. Stopercentný zážitok trošku skresal samotný záver (tú poslednú finálnu hollywoodsku minútku si mohli tvorcovia odpustiť), ale nič to nemení na tom, že táto, o polstoročie mladšia ruská kópia, sa mi páčila omnoho viac, než jej starší, čiernobiely brat. 95%. (26.09.2009)

12 je syrové konverzační drama Nikity Michalkova, které dosahuje výborných kvalit, přestože (snad chápete..) se jedná o remake. Trvá přes 2,5h a formálně začíná schůzkou 12 mužů/porotců, kteří mají rozhodnout o vině/nevině čečenského chlapce, který zabil/nezabil svého otčíma. Nechci tady spoilerovat, proto jen nekonkrétně.. rozjezd snímku je poměrně vlažný, pomalou cestičkou se však příběh, odehrávající se provizorně mezi stěnami staré tělocvičny, odvíjí směrem, který začíná být velmi zajímavý i ožehavý zároveň. Někteří členové poroty mění svá rozhodnutí, jiní se svého bezmezně drží. Je zajímavé sledovat, jak si režisér pomohl k posunování děje (upozorňuji, že jsem původní verzi zatím neviděl) pomocí vyprávění příběhů samotných porotců. Výkony samotných herců (jednoho si i zahrál právě Michalkov) jsou naprosto přirozené, je až zarážející jak neuměle působí. Samotná atmosféra filmu mi pak připomněla Karamazovi Petra Zelenky. Ještě abych se vyjádřil k údajnému silnému politickému podtextu 12.. já ho tam - naštěstí - nenašel. (01.11.2008)