Dvanáct

Na 12 rozhněvaných mužů se chystám, předpokládám, že budou lepší, ale už toto je výborné! Sonda do ruské duše. Věřím, že toto není (už jen podle místa, kde se děj odehrává) standardní remake, ale spíš michalkova osobní interpretace. ■ Na rozdíl od toho, co tvrdí oficiální text distributora, se příběh (soudní proces) odehrává převážně v Moskvě. (17.07.2013)

Ruské filmy jsem nikdy nesledoval, ale tentokráte jsem po přečtení recenze Boss321 udělal vyjímku a mé nadšení nezná hranic. Bravůrní dialogové drama, ve kterém zdánlivě zase o tolik nejde. Moc se mi líbí jak se postupem času stává z prvu zdánlivě snadného vynesení rozsudku pěkné drama, kdy každý z dvanácti porotců chvilku tahá pilku. Ústřední melodie je překrásná. Herecké výkony netřeba zmiňovat protože jsou excelentní! (18.04.2009)

(Čiastočne) mením môj skeptický pohľad na remaky najlepších rebríčkových filmov. Videl som originál, uchvátil. Videl som remake, ohúril, oslnil, fascinoval, nadchol, učaroval, okúzlil. Lumetova klasika z roku '57 ostane navždy jediná, Michalkov jej ale týmto filmom vzdáva patričný hold. Kostra príbehu ostáva takmer rovnaká, ale je veľmi šikovne a nenápadne obalená úplne odlišným portfóliom udalostí, na ktorých príbeh stavia. Michalkov okrem toho, že (na rozdiel od pôvodného filmu) použil veľmi citeľne podporujúcu zložku, akou v tomto filme hudobné podfarbenie jednoznačne bolo, citeľne sa od svojho vzoru odchýlil najmä zábermi zo života obvineného. Takže okrem toho, že som bol počas filmu neustále dobíjaný neskutočne skvostnými a precíznymi hereckými výkonmi, tak bola rozmanitosť deja veľmi elegantne a trefne spestrená sekvenciami zo spomienok na kruté chlapcovo detstvo. Prakticky celý film je ale upletený z jedného dlhého, šťavnato napísaného dialógu, v ktorom nechýbajú miesta, pri ktorých mi stuhla krv v žilách, dojemné ľudské scény, či trefné odľahčenie vyostrenej atmosféry. Stopercentný zážitok trošku skresal samotný záver (tú poslednú finálnu hollywoodsku minútku si mohli tvorcovia odpustiť), ale nič to nemení na tom, že táto, o polstoročie mladšia ruská kópia, sa mi páčila omnoho viac, než jej starší, čiernobiely brat. 95%. (26.09.2009)

Zavřít Rusko do Beslanské tělocvičny, aby tam rozhodlo o vině a nevině Čečenců nebo sebe sama... v nezdravém generalizujícím rozpoložení bych snad i tak byl schopen Dvanáct čísti. Jindy zase vidím, že Dvanáct jde v lecčems dále než Lumet. Američtí mužové to měli vlastně lehké, volit vinen či nevinen - člověk zvedne ruku a víc se po něm nechce. Pak už ho mohou čekat jen výčitky, že zavřel nevinného nebo osvobodil vraha. Ale v Rusku nejde volit tak snadno, ani když víte jak to chodí a jak to je. Nebo spíš... právě když to víte. Tamhle vidím, jak jsou povahy a příběhy pestré, jak formují naše názory, rozhodnutí a činy - člověk kouká, jak se logika zjevuje tam, kde se zdála nebýt. A počáteční hlasování o hlasování mi dalo dobře najevo, jak jsou ti pánové důležití a že to o sobě vědí. Jejich rozhodování musí mít svou váhu, o tom žádná... Silné ****. (11.01.2010)

Už v komentári k Friedkinovej verzii som uviedol, že ambíciou tvorcu musí byť nakrútiť remake inak alebo lepšie, prípadne inak a lepšie. A v tomto konkrétnom prípade bolo potrebné disponovať aj určitou dávkou drzosti, pretože Lumetov film znesie aj po polstoročí tie najprísnejšie kritériá. Friedkinovi jeho snaha nevyšla, ale Michalkovovi sa nadmieru podarila. Prenos deja do ruského prostredia urobil z filmu dielo, ktoré sa na originál ponáša iba v základných rysoch. Inak je to dokonale ruský film s vynikajúco vykreslenými ruskými postavami a reáliami. Zaujímavý divácky zážitok znižuje iba nadmerná dĺžka filmu. Niekoľko scén bolo možné a vhodné vypustiť a výsledok by bol ešte lepší. (16.07.2011)