Dvanáct

Nikita Michalkov sa nechal inšpirovať filmom S. Lumeta 12 rozhnevaných mužov a podaril sa mu skvelý film. Prakticky celý dej sa odohráva v telocvični /provizórna zasadačka/, kde 12 porotcov rozhoduje o vine či nevine čečenského chlapca. Prevažnú časť deja tvoria dialógy /ale aké!/ a dojemné monológy- minipríbehy, ktorými dej okorení takmer každý z 12-tich porotcov. Nezabudnuteľným bude určite monológ ha-ha-ha a taxikárov príbeh, ktorý bil vlastného syna. Tak hodnoverné a ľudské dialógy som už dávno nepočul. Zvoliť dabing v tomto prípade znamená smrteľný hriech. Herecké výkony sú fantastické,v niektorých prípadoch priam oscarové. Ak dej nachvíľu preruší nejaká akčná scéna rozhodne stojí za to. Spočiatku jasný prípad sa zamotáva a sedenie sa preťahuje do neskorých nočných hodín..."Ako dlho je tu táto rúra? Asi 40 rokov. A ako dlho tu ešte bude? Ďalšich 40 rokov. A tak je to so všetkým...My pagavarili, pakurili, popili...Tak nádherne zostrihaný a hudobne podmazaný záver ozdobený čečenským tancom v cele som už dlho nevidel. Film na mňa veľmi zapôsobil, dávam plný počet. Vidieť tak dva takéto ruské pecky za sebou, tak normálne začnem gavariť pa rusky.100% (02.03.2009)

Občas, hlavně ze začátku mi byla dost proti srsti ta typicky ruská filmařina (nedokážu posoudit do jaké míry je to vlastně jen obraz skutečné nátury kovaných Rusů), která na mě jako na člověka odkojeného především Hollywodem vždy působí lehce naivním a hlavně přehrávajícím dojmem. Prvních několik minut se prostě téměř všichni porotci chovají jak dementní puberťácké figurky, které nám chtě nechtě nutí brilantním ruský humor. Až postupem času jsem jim začal přicházet na chuť a brát je jako skutečné lidi. A pak jsem si Michalkovův remake skutečně užil. 16.1.10 - Právě jsem viděl americký originál - Nejdřív mě teda zklamalo, že Michalkův remake, který jsem viděl první je skutečně přesný REMAKE, myslel jsem si, že z originálu pouze převzal koncept porotců, rozhodujících se nad osudem obžalovaného, ale že se bude jednat o naprosto shodný případ a shodné charaktery pouze lokalizované a přizpůsobené naturelu, to mě zaskočilo. O to více si vážím originálu, který sice ve výsledku není tak propracovaný (ono do hodinky navíc se vejde spousta hloubky:-)), ale koukatelnější, pro obyčejného konzumenta stravitelnější a bez prapodivně přehrávajících Rusů. A proto z původních pěti hvězdiček jednu odebírám, tu za nápad! (27.08.2009)

Zejména se mi líbí jedna ve filmu použitá metafora (která je vlastně shrnujícím poselstvím celého díla): Školní tělocvičnou, kde dvanáct porotců zasedá, vede kvůli někdejší chybě v centrálním plánu už čtyřicet let kanalizační potrubí - na což v průběhu snímku kriticky upozorní hned několik hrdinů. Na konci však porotce, kterého hraje Michalov, odhalí jejich pokrytectví: Všichni potrubí (tento symbol nepravosti ve věcech veřejných) odsuzují a dělají si z něj srandu - nikdo z nich však není ochoten osobně se angažovat při jeho odstranění, "a tak není pochyb, že tu tahle trubka bude ještě alespoň dalších čtyřicet let". A právě tato ústřední myšlenka zásadně liší novou ruskou verzi 12 rozhněvaných mužů od té původní americké: Henry Fonda ve starém filmu prosazoval dodržování zákonnosti. Postava Nikity Michalkova jde dál, když říká: Legalita není ničím, pokud se dodržování zákonů stalo formalitou nebo pokud jsou tyto zákony nedostatečné. Legalita není ničím bez osobní angažovanosti. "Nad zákonem někdy stojí milosrdenství," doplňuje hlavní úvahu citát v závěru. - Co mi v tomto pozoruhodném filmu naopak poněkud vadí jsou některé přehnaně (jaksi na efekt) vyhrocené dramatické situace a možná také poněkud scénáristicky nepromyšlený způsob, kterým porotci dospějí k závěrečnému resumé (nejednou někteří z porotců tahají jakoby mimochodem z rukávu zásadní informace k projednávanému případu, ke kterým by se jen těžko mohli ve skutečnosti dostat - scénáristé tedy občas spějí k pointě skrze princip deus ex machina). (13.07.2008)

Ne každý remejk musí být zákonitě špatný. Nikita Michalkov si zkusil udělat 50 let starý legendární film 12 rozhněvaných mužů na ruský způsob a je nutno říci, že se vší ctí. Z původního Lumetova snímku sice čerpá téměř dokonale, nicménně jeden rozdíl tu je. A tím je postava, kterou hraje režírující Michalkov. Tato postava je totiž v této verzi klíčem. Michalkov to je, který celou dobu sedí, nic neříká, až na konci přijde s odlišnou (šokující) verzí. Příznačně je i režisérem oněch dvanácti "rozhněvaných" mužů. Nešvary ruské společnosti tak můžeme spatřit i v tomto brilantně okopírovaném originálu. Skvělá režie, skvělé herecké výkony. Nemám co bych dodal. (10.05.2009)

90% - Michalkov vzal kostru původního Lumetova filmu, implantoval do ní ruskou duši s příslušnými klišé, a výsledek oblékl do jekési vojenské uniformy. Funguje to dokonale! Sice je film trochu delší a chvilkama má člověk pocit, že se to táhne, ale na to, kolik sdělení obsahuje, je to naprosto ideální čas. Michalkov prostě dal prostor VŠEM porotcům, aby vytáhli své dojemné monology. Schematické, účelové, patetické? Ano... ale je to Drama v tom nejlepším slova smyslu. Zábavu umocňuje jak extrémně vysoká herecká úroveň, tak i pěkná hudba Eduarda Artemjeva. Závěrečná poselství mi docela brala dech i přes jejich průhlednost. Skvělý film. Další chod, prosím! (01.10.2008)