Wrestler

Musím říct, že tenhle Aronofskyho pokus o realističnost je mi ještě o něco bližší, než jeho audiovizuálně vycíděné eskapády ve Fontáně nebo Requiemu. Tady totiž může svůj režijní um prodávat bez příkras a v podstatě klišovitý filmu o stárnoucím Wrestlerovi se mu podařilo proměnit ve víc, než co obvykle nabízejí životopisná dramata. Randy je díky němu a hlavně Rourkeovi mnohem hmatatelnějším hrdinou a Wrestler tak exceluje zejména ve scénách, kdy se snaží předávat nějaká ta životní moudra. V těch chvílích máte pomalu pocit, jako byste sledovali nějaký dokument a myslím, že to je právě to, čeho chtěl Darren docílit. Povedlo se. 9/10 (29.12.2008)

Requiem bez vizuálních cinkrlátek... aneb indie verze Rockyho... aneb Aronofskyho nejzajímavější film. Nikoliv tím, co sděluje (zase tolik toho není, ostatně příběhy o loserech se nikdy neztratí), ale tím, jak se prezentuje. Jako osobní zpověď vyhasínající hvězdy, která "TO" tam stále má a potřebuje "TO" dostat ven, je velice stimulující, jako nezávislé drama za pět švestek odzbrojující a v konkurenci jiných direct-to-oscar fláků přímo fascinující, jako civilní cvičení filmařského umu pak neuvěřitelně uchvacující. Jako by si Aronofsky řekl, že zřetelných onanií bylo dost, a tak obrátil o 180 stupňů, přičemž je Wrestlerova dokumentární vicizelovanost vlastně úplně stejnou exhibicí jako Fontána. Jen nepůsobí tak namachrovaně a kromě výtečné formy nabízí i velikánské srdce. (26.06.2009)

Boxeři tomu říkají knockout, wrestleři smackdown. Jedná se o ránu či techniku, která vás srazí na zadek a nedovolí vstát. Někde v podvědomí slyšíte tlumený hlas rozhodčího, který odpočítává. Je konec. Aronofsky není ani boxer, ani wrestler, ale znovu jsem od něj dostal nářez a sletěl na lopatky. Film mě vcucnul jako černá díra a skoro rozprášil na atomy. Odvyprávěno tak poutavě, že jsem běhel snímku zahřál celé tělo, od srdce se zasmál, polkl bezmocí, zahořel nadějí, sykl bolestí, zaslzel empatií, zahořkl smutkem, abych se nakonec znaven a vyčerpán vrátil zpět do reality s pocitem výjimečnosti. S pocitem, že takovýhle zážitek se nemusí dlouho opakovat. A Mickey Rourke je skutečný King of the Ring! (18.01.2009)

Morseovkou něco na začátek: .--/.-././.../-/.-.././.-.//--/..//...-/--../.-/.-..//-.././-.-./..../.-.-./// wrestling jako sport jsem vždycky odsuzovala.. se sportem to nemá nic společného jsem si myslela.. je to jen show pro tupé amíky, který se v tomto násilí libují.. Aronofsky mě opět svou práci zavedl do krajin, kde pro mě slunce nesvítí.. kde jen tupě zírám a přemýšlím, co jsem to sakra viděla? Wrestler je silný drama, které mě dovedlo na cestičku pochopení.. ať už dělají show, nebo opravdu wrestlingem žijí.. dělají to hlavně pro nás.. pro diváky :) a jako každý sportovec, musí obětovat kus svého života.. možná i celý P.S. Mickey Rourke mi celou dobu unikal.. jeho jméno jsem znala, ale obličej jsem neuměla přiřadit.. a panečku na stará kolena ten zadeček.. mňau :-D (21.05.2009)

Smutný film o stárnoucím zápasníkovi, který ví, že wrestling je to jediné, co má. Není tu žádný padouch, kterého by Mickey Rourke na konci zbušil. Všichni wrestleři jsou mezi sebou kámoši a pomáhaj si, popřípadě si dobrácky vyjadřujou respekt. Tyhle scény mě bavily nejvíc, kámoši se bavěj v backstagei a hned nato se cvakaj sešívačkama a mlátěj se prknama s omotanejma drátama. Jsou tu i klasické motivy, jako sbližování s dcerou, jenže z toho nemáte hřejivej pocit, ale je vám smutno. Přesto ale film doporučuju. Mickey Rourke je výbornej a namakanej a Marisa Tomei má skvělou postavu a hraje taky dobře. (11.01.2009)