Stmívání

Po tomhle hodnocení asi budu za magora a malé pubertální děvčátko, ale mně se to fakt líbí :) Výborně jsem se bavil, fascinovaně jsem sledoval práci kamery, nechával se unášet hudbou a pozoroval, jak z Pattinsona vyrůstá horší verze Nicholase Cage (když Bella v desáté minutě filmu vejde do třídy, tak ty Edwardovy reakce jsou k pochcání! Doslova!). Svítící upíři a mizerné triky mi zas tak moc nevadí a kvůli scénám jako upíří basebalový zápas bych na to zašel do kina. Film hlavně na efekt a to na mě působí. (18.08.2009)

Po cca 5 letech jsem šel sám do kina na celovečerňák. Přítelkyně je mimo ČR, a jelikož mi zbyl ještě jeden volný lístek s platností do konce listopadu, bylo potřeba jej náležitě zneužít. Výběr byl celkem snadný a to dle následující rovnice: Co právě běží v kinech - to, co jsem již viděl - filmy, na které ještě půjdeme s přítelkyní společně + snímek, za který mi nebude líto vstupenku obrečet. Popravdě, co si budeme povídat, toto není zrovna jeden z trháků, na který se člověk předem těší, jak ratlík na kost, ale moderní upírská romance zase tolik nezklamala. Herecké obsazení v podobě Roberta Pattinsona jako upíra Edwarda i zbytku jeho "rodiny" bylo zvoleno spíše s ohledem na jejich vizáž, nežli na základě hereckých dovedností, ale nic se neděje. Při pohledu na jeho "cool look" jistě ukápne slina chtíče nejedné puberťačce a tak je alespoň nějaký úspěch předem zaručen. Takový kluk samozřejmě potřebuje pořádnou holku a tak na druhé straně se nám tu objevuje Kristen Stewart v roli nové přistěhovalkyně Belly (zde jsme již na něčem jiném, svou roli zahrála velice vkusně a nejlépe ze všech přítomných), která ač mimochodem upírem očividně není, její make-up tvrdí opak. Závěr filmu je očekávaný a přiletí najednou s upíří rychlostí. Za zmínku stojí ještě pár vtípků, nad kterými se dá lehce pousmát, a samozřejmě nesmím zapomenout na upíří baseball. Pochválit musím především hudební doprovod Cartera Burwella, který je na úrovni a některým pasážím tak dodává značnou dynamiku. A abych nezapomněl, zde upíry uvidíte v úplně jiném světle, než jste je znali doposud a to doslova. Twilight na mě zkrátka působí jako dospělejší "Smallville" s upíří tématikou, ale nějak si nedokážu představit, co se z tohoto projektu vyklube v dalších dílech. (5/10) (28.11.2008)

Tak jsem se také konečně rozhoupal a podíval se na megahit poslední doby, romantické fantasy Stmívání. Je třeba držet krok s dětmi a být in, když je Stmívání tak častým tématem hovoru, zvláště ještě ne úplně dospívajících slečen, je dobré být v obraze, o čem že se to vlastně baví. Čekal jsem jen to nejhorší, pokleslou mládežničinu á la Buffy nasoukanou do pláštíku blockbusteru, ale ve výsledku musím konstatovat, že jsem byl vlastně celkem příjemně překvapen a skutečně příliš nechápu, proč je Stmívání na čsfd v takové míře podhodnoceno. No samozřejmě, není to ani žádný zázrak, čistě průměrný americký velkofilm pro náctileté, ale v tomhle ranku patří mezi to lepší, co může podobný žánr nabídnout, jen je, jak si žádá z normálu trochu vyšinutá doba, vše maximálně zatraktivněno. Klasická teenagerská romantika je tak trochu pokřivena emo nádechem, normální dívka, která je však samozřejmě tak trochu jiná, nová škola, pubertální spolužáci, záhadní neznámí, atraktivní auta, trocha toho, trocha onoho...a samozřejmě ON, krásný, fešný, uhrančivý, tentokráte ale trochu pobledlý a prokletý. Slibovaná věčná láska je tu tak paradoxně opravdu věčná, city se tu tříbí na bázi krve a vztahů v potravinovém řetězci, dost mi to také připomnělo vykradený seriál Pravá krev, který je ovšem o pár řádů lepší, vše tu prostě funguje tak, jak v teenagerském megahitu má, mě, dospělého diváka ovšem nijak neurazí a nešokuje, ani litry krve, ani přehnanou vulgaritou, ba ani přehnanou autostupiditou. Trochu mi sice vadilo, že tvůrci porušují letitá železná pravidla žánru (upíři jsou vidět v zrcadlech, nemají upíří tesáky, otisk kousnutí je otiskem celého chrupu, likvidují se spálením na hranici, slunce je nesežehne, jen metamorfuje jejich kůži atd.), no, ale je to jejich umělecká licence a do té mi vlastně nic není. Stmívání je prostě audiovizuální emo obraz dnešní mladé generace (respektive její něžnější poloviny) a jako takový si nese svá stigmata. Pochopitelné je i ukotvení ve fantasy žánru, kde volně rozvíjí komerčně megaúspěšnou linii ság poslední doby Harry Potter - Letopisy Narnie - Stmívání... Tak nevím, jestli se mám podívat na tu dvojku... (03.08.2010)

Cudujem sa vsetkym pseudokomentatorom, ze davaju take nizke hodnotenie. Co ste cakali? Masterpiece? Snad zartujete :) Ste mohli vediet, do coho idete. Pribeh je sam o sebe velmi carovny... Pohltila ma charizma hlavnych aj vedlajsich predstavitelov, krasna priroda, vyborna atmosfera. Ano, dej je nelogicky, absurdny, predvidatelny. Ale tak uzasne podmanivy :) Zabite ma, ale mne sa to veeelmi pacilo. tesim sa na dvojku :) (05.03.2009)

Můj nový vrchol diváckých zážitků v kině (a to už jich za sebou mám notnou řádku). Vidět "Twilight" sám doma, tak z něj mám rozhodně diametrálně odlišný dojem. Ideální tenkrát poprvé se tak naskytlo 14 let po premiéře na maratonu v Aeru ve společnosti 210 divaček (a asi 20 diváků), a bylo to něco neskutečně úžasného. Zásadní aspekt spočívá právě v tom odstupu, díky němuž publikum tvořili lidé, pro které byly ty filmy z různých důvodů formativní, přičemž je právě proto mají stále rádi, ale současně se na ně již dívají s nadhledem. Hlavně si je ale prostě přišli společně užít do kina a to se vším dobrým, pochybným, špatným i absurdním, co k celé sérii patří - takže žádná guilty pleasure, ale ironický kult ve své nejkoncentrovanější podobě. Už jen první zlomek vteřiny, kdy se na plátně začalo rýsovat logo Summit Entertainment, vyvolal první explozi potlesku a výskání, co se pak opakovalo při entrée každé klíčové postavy. Oproti mým nezasvěceným předpokladům největší ovace nesklidil Edward (byť to bylo mohutné), ale oba tátové, čímž se zpřítomnila silná daddy (či dokonce DILF) linie celého díla. K tomu hromadné vykřikování ikonických hlášek, sborové broukání písní, scéna v lese s ozvěnou recitovaných dialogů celým sálem a povyk při upírském baseballu, jaký by závidělo finále americké ligy. Ale současně každou absurdní scénu, každý přestřelený herecký výraz i zdánlivě okrajový element doprovázely salvy smíchu či hlasité reakce a ironické komentáře. Může to znít až svatokrádežně, ale takhle nějak si představuju prvotní spontánní atmosféru na raných projekcích "The Rocky Horror Picture Show", než se interakce fanoušků tohoto prazákladního kultu kodifikovala. Tady nebylo nic organizovaného, jen čiré bezprostřední nadšení ze sdíleného prožitku a užívání si sounáležitosti publika na stejné vlně, propojeného společným kultem. "Twilight" tak dnes překračuje hranice škatulek pop, camp, mainstream i okraj a navzdory zděšení všemožných puristů, elitářů a macho fanboyů zůstává zásadním kinematografickým fenoménem. PS: #TeamAlice (11.10.2022)