Mučedníci

Prvá polovica je určená pre masochistov, druhá pre sadistov, takže veľa ľudí sa v tom nájde. Zručné nakrútenie dokáže navnadiť na dopozeranie i zvyšok diváctva. Snaha o presah sa vydarila za predpokladu, že nešlo o nejaké nazeranie za oponu smrti, pretože v tomto zmysle sa veľa nedozvieme. Len, že pravda často neznesiteľne bolí, ale to prevratné poznanie nie je. Smrteľne vážne tváre matrixovských dohliadačov v čiernom a ich prednesy pôsobia oďťažito. Skutoční otrokári sa totiž na účet týraných skôr dobre bavia. Vyplýva to z posolstva, aké vyšlo mne: ľudstvo je prevažne pokusným laboratóriom v rukách úzkej skupinky majiteľov sveta, skúmajúcich z nadhľadu výsledné efekty systematicky servírovanej tortúry (mučenia) ducha i tela (ponúkané informácie, priemyselne dodávaná strava, chemikálie v životnom prostredí), tak aby po analýze mohli primiešať ešte správnejšie ingrediencie na udržanie permanetného ohlupovania. Anomálie sú bedlivo sledované a vyhodnocované, rafinovane zbavované vlastného presvedčenia a zvlečené z kože poskytnutím primeraných hmotných výhod - to jest prechodu do iného, zdanlivo zabezpečeného sveta. (18.01.2013)

BACHA! SAMEJ RÁDOBY SPOILER! Mylene Jampanoï, bezva, dlouho jsem jí neviděla, stáhnu to... Takže povinnej úvod, title a snídaně v jedné typické rodince, asi hlavní hrdinové, říkám si, ale tradá, uběhne jen chvilka a už se válej v krvi. Takhle je tam brokovnicí vyválela právě Mylene, načež si zavolá ještě jednu kámošku a začnou se půl hodiny bezmyšlenkovitě producírovat po domě, ve kterém je sem tam pronásleduje béčkovej silent hill, kterýho se Mylene hrozně bojí. Čtyry sejme brokovnicí a jeden šmejd jí nedá spát, dost postavený na hlavu, říkám si zase v zápalu nudy, přičemž už si to asi říká i Mylene a raději se sama odkrouhne, aby v tom už nemusela hrát. Takže zůstává kámoška, která nejspíš za tu třičtvrtěhodinku zapoměla, že existuje i něco jiného, než tenhle dům, takže místo toho, aby z něj vypadla, producíruje se po něm dál. Realitní makléři by zní měli radost a taky že jo, najednou se tam objeví parta divnejch týpků, jenže se zbraněma, takže prodej baráků je asi zajímat nebude. Ne ne, to, co je zajímá, je ta holka a já si začínám dělat naděje, že konec filmu bude konečně zábavný. No ani prd, holku daj na řetěz, zadarmo jí ostříhaj na Shannyn Sossamon a začnou jí krmit kašičkou, která jí moc nejede, uběhne pár minut, holka je začne nudit, ostříhaj jí teda alá Cecie De France v jiném francouzském hororu a furt jí jen jakože mučej a mučej a já zívám a zívám a říkám si, že Grotesque nebylo zas takový zlo. Banda pracháčů se rozhodla, že bude mučit lidi pro vědecké účely, já si půjdu raději pustit bandu pracháčů, co pro zábavné účely pořádá miliónové a jiné závody... (04.09.2011)

Komentář obsahuje SPOILERY. ___ Troufám si tvrdit, že zde ani tak nejde o onu pointu, která je předmětem řady rozborů a kritiky, ale o snahu o maximální identifikaci s oběťmi a mučedníky a o zprostředkování jejich pocitů divákovi. Lucii pronásleduje její staré, zjizvené já, díky kterému sama sebe nenávidí a východisko vidí v pomstě (násilí plodí násilí). Když poté zjistí, že to (jediné), co ji v jejím životě hnalo dopředu, není řešením, obrátí se definitivně sama proti sobě. Člověk, který se v dětství stane obětí takového zacházení, se není schopen zařadit do normálního života ani v případě, že se mu podaří uprchnout. ___ Poté sledujeme osud ztýrané oběti, která již tolik "štěstí" jako Lucie neměla a útrapami si prošla až do konce. Nutno dodat, že ani zde se nesetkáváme se samoúčelnou brutalitou; rafinované oslepení oběti má svůj smysl, jelikož bylo třeba vyjádřit, že se jednalo o nepodařenou transformaci v mučedníka, kde je jedním z kýžených efektů právě pohled týraného. ___ Díky Anně si pak projdeme vlastním procesem od začátku, včetně jejího postupného přerodu "pouhé" oběti v mučedníka. Tato finální část je zpracována naprosto fascinujícím způsobem; využíváno je tu opakujících se charakteristických zvukových motivů (sjíždějící žebřík, rytmické pohyby lžící při krmení), které samy o sobě působí mučivě, protože vytvářejí negativní asociaci s tím, co jim následuje. Oběť není schopná podívat se svému trýzniteli do tváře, proto tak neučiní ani kamera. ___ Stejně jako se Anna musela kompletně "vzdát" utrpení a přestat proti němu bojovat, aby dosáhla osvícení, musí i divák zaujmout stejný postoj k filmu, aby jej mohl plně vstřebat. ___ Kam se hrabe Fritzl. (27.09.2009)

Cca do poloviny jsou Martyrs svěží horor nakopávající zažitá klišé i konvence, s přesvědčivými herci a neotřelým dravým vizuálem. Pak se ale v honbě za jinakostí a za účelem explicitního zobrazení fyzického i duševního rozpadu lidské osobnosti film překlopí v jiný žánr, což probíhá za poměrně snesitelného přechodu, ale atmosféra samotného procesu na mě nezapůsobila ani trochu. Podobně jako hlavní, dle mého nepromyšlená, myšlenka, hrající si na něco víc, čímž podkopává předešlý pokus o "pouhou" stylovou žánrovku. Pokud však bylo režisérovým záměrem zbořit předpoklady u současných hororů a rozvířit zanícené diskuse, pokoušejíc se film rozšifrovat, pak je splněno na 100%. (31.03.2009)

Esence scénáristické debility, která odmítá udělat z postav něco více, než jenom figurky na šachovnici jedněch jatek. Ty samy o sobě patří k tomu lepšímu, co mám na současné francouzské exploatační vlně tak rád, jenomže když první půlku zoufale koukáte na to, jaké jsou hlavní hrdinky blbky a tu druhou zase, jací blbci jsou ti naokolo, tak nějak se začnete těšit na konec. To pak ale přijde závěrečná pointa a já jen bezmocně přemýšlím nad tím, kolik toho má asi nakoukáno západní kritika, která z toho tolik jančila. Mě to teda nechalo naprosto chladným, zoufale nudilo a tak nějak… nasralo. Laugier je hodně slušný řemeslník, o tom žádná, ale jako scénárista stojí za hovno! (11.03.2009)