Phoebe v říši divů

Ne zrovna dotažený film, spící režie a z dobrých hereckých výkonů bych zmínila skvělou Patricii Clarkson coby učitelku. Elle Fanning na rozdíl od svých předchozích rolí (Babel, Podivuhodný případ Benjamina Buttona) má zde velkou tendenci přehrávat a holčičku s počátečními příznaky Touretteova syndromu ztělesnila vcelku iritujícím způsobem. (09.04.2012)

Tak tohle bych v prvé řadě jako rodinný film vůbec neoznačila. Jen kvůli tomu, že je tam rozebírána složitost dětské duše s velkou mírou fantasie z toho ještě rodinnou podívanou nedělá! Hodnocení je pro mě v tomto případě zapeklité. Najednou stranu jsem malé Pheobe rozuměla a tuze chápala, že se v sobě nevyzná, kvůli svým vnitřním démonům. Ale na druhou stranu jsem zklamaná z toho, že nebylo dotažené dokonce.. (21.04.2013)

Elle Fanning už si zahrála dehydrovanou holčičku na poušti v Babelu, mladou Daisy v Buttonovi a teď se proměnila v dívku s (téměř neznámým) Tauretteovým syndromem. Takové role + kvalitně zahrané a to jí nedávno bylo teprve 10 let! (2008). Vskutku neuvěřitelné. Myslím, že v tomto filmu rozhodně nejde o věrné zobrazení symptomů nemoci, protože ji skoro stejně nikdo nezná (takže nemůžeme ocenit, jak věrne roli vystřihla) na rozdíl třeba od autismu, který famózně předvedl Hoffman v Rain Manovi nebo téměř o 20 let S. Weaver ve Sněhovém dortu.. Malá Phoebe si vytváří vlastní imaginární svět, je roztržitá, nepozorná a všude na ní pomrkávají postavičky z Alenky v řiši divů. Jenže tato kniha britského spisovatele Carrolla je dle mého názoru známá a populární spíše v anglo-amerických zemích než u nás. My máme svou Červenou Karkulku a další, oni zase „Alice“. Neříkám, že kvůli tomu zatracuji celý film, ale pro mě to zkrátka nebyl víc než jen lehce nadprůměrný nezávislák s matkou F. Huffman, která se tváří na své děti stejně stupidně a bezradně jako v Zoufalých manželkách Už od prvních minut filmu bylo zcela jasné, kdo dostane roli Alenky v divadelní hře, kterou organizuje lehce zvláštní učitelka. Musím ale uznat, že taneční číslo, které nacvičily děti úplně samy, bylo kouzelné. (Nechci ovšem vědět, kolik hodin jim trvalo samotné natáčení této scény:P). Rodiče si na konci filmu konečně uvědomí, že jejich dcera má vážný problém, ta hezky spolužákům vysvětlí, proč se tedy chovala tak divně - a to je bohužel celá katarze filmu. Leč mít papíry na to, že můžu na někoho plivnout, když mě naštve? To bych někdy brala...:P (19.06.2009)

Jediná hvězdička svědčí o tom, že jsem se s filmem úplně minul. Sladká tvářička Elle Fanning a její snaživý herecký výkon za to nemůžou. Barnzova režie mě sice nenadchla, ale důvod k odmítnutí snímku leží jinde. Podobný druh citových vydíraček obecně nemám rád, jen málokdy se totiž podaří namíchat ingredience v poměru, aby výsledek nepůsobil, jako když šéfkuchaři ulítne ruka se sladidlem nebo cibulí. Phoebe v říši divů je typickým zástupcem početné skupiny amerických filmů, kde jsou malé děti zobrazovány jinak, než je znám z osobní zkušenosti. Jsou duševně zralejší, než by odpovídalo jejich věku. Většina americké kinematografie má tendenci vnímat děti jako malé dospělé, které je třeba maximálně respektovat a považovat svým způsobem za sobě rovné. Jenže malí dospělí se nemohou těm velkým, to dá rozum, rovnat úplně ve všem. Zejména ne v povinnostech - těmi je nejlépe nezatěžovat je vůbec. Hollywoodská kinematografie nás už nějakou tu dekádu ubezpečuje, že kvalita rodičovství se odvíjí od toho, nakolik rodiče své děti milují a starají se, aby byly šťastné - nikoliv od toho, nakolik jsou schopni je vychovat, vštípit jim morální zásady, připravit je na samostatný život, dospělost a schopnost založit vlastní rodinu a v rodičovském a partnerském postavení obstát. Mám pocit, že většina americké filmové produkce šíří myšlenku, že nejdůležitějším v životě je pocit štěstí, nikoliv uspokojení z vynaloženého úsilí a splněných povinností. Celkový dojem: 25 %. (02.02.2016)

Po zhlédnutí traileru na Phoebe in Wonderland jsem čekal další Little Miss Sunshine, ale nadšení ve mně rychle opadlo a to už jen díky tomu, že všechny výlety do fantasy světa jsou vidět už v samotném traileru a i přes kratičkých 96 min jich pak je ve filmu trochu poskromnu. Jistě, Elle Fanning je jako vždy cute, ale zbytek je jen nemastná a neslaná omáčka kolem a to ještě navíc s pochybným koncem. Tento film se u mě bohužel minul svým magickým účinkem, který z něj byl vyzařován a nebýt Elle Fanning, tak tenhle nízkorozpočťák s černovlasou stárnoucí zoufalou manželkou, už jen kvůli tomu scénáři, mohl zamířit rovnou do TV a nikdo by si toho ani nevšiml. (6/10) (18.06.2009)