Frankenweenie: Domácí mazlíček

Po mizériích typu Alenka a Dark Shadows je návrat k jistotě v podobě Frankenweenie příjemným překvapením. Jakožto milovník hororů se mě líbil jak příběh, tak ztvárnění. Tentokráte nemám výhrad. Prostě Burton jak jej mám rád a nevadí mě že se malinko vykrádá. Ostatně, který režisér to nedělá po 30 letech na scéně. (04.01.2013)

Dlouho jsem se rozhodoval mezi 3 a 4 hvězdami - nejraději bych dal 3,5*, ale to nejde a tak jdu s hodnocením níže. Animace je úžasná (ve stylu Vincenta), ale spousta nevyužitých nápadů zamrzí. :( Navíc jsem nedávno viděl krátkometrážní hranou předlohu, takže základní kostra příběhu nebyla ničím překvapivá, jen byla animovaná - což je sice můj problém, ale tohle hodnocení je taky subjektivní, ne? ;) Snad bude i nadále kvalita Burtonových filmů po příšerném Dark shadows stoupat tímto způsobem. :P (25.08.2013)

Naprosto zbytečné vytahování starých kostlivců ze skříně. Už krátkometrážní Frankenweenie mi přišel na svou půlhodinovou délku neskutečně natahovaný, jeho celovečerní podoba je proto přílišnou snahou vecpat mezi tři minuty děje mnoho načechrané vaty. Ta je však obalena do odkazů a citací starých monster klasik, tak mohou nekritičtí Burtonovi fanoušci zase hlásat něco o návratu režiséra do dob někdy před Alenku. Já v tom ale bohužel až na další obšlehnutou stylizaci a typické trademarky nevidím nic, co by Frankenweeniemu, jakožto Burtonově srdeční látce, dodávalo něco životného, zkrátka cosi, u čeho se mi nechce při vší té předvídatelnosti každých pět minut kontrolovat hodinky. Jediný bod se dá uznat za odvahu - pustit do kin černobílý stop-motion animák, to si může dovolit zřejmě jen jediný režisér na světě. (26.12.2012)

Burton vzdáva príjemnú poctu klasickým starým hororom, no okrem toho nápadne odkazuje na vlastné filmárske počiny. V hlavnej postave osamelého Viktora môžeme sledovať navonok bizarného, no vo vnútri srdečného Edwarda a taktiež podivína Viktora z Mŕtvej nevesty. Frankenweenie je úchvatnou spŕškou burtonovských roztomilých kontrastov, bez ktorých sa nezaobíde žiaden jeho film a pre ktoré ho tak milujeme. Konvenčné, intelektuálne i duchovne zaostalé prostredie, do ktorého Burton vkladá svoje introvertné, no paradoxne duchaplné postavičky, množstvo vizuálnych vychytávok a skvelých nápadov, typická morbídna atmosféra filmu, absurdný humor a nádherne osobitá animácia. Nie som síce tak uveličená ako z predošlej Mŕtvej nevesty, ale po predchádzajúcich Temných tieňoch a vnútorne prázdnej Alice ma Burton opäť raz potešil. (29.01.2013)

Nejvíc se mi líbilo, jak na konci film naznačuje, že by jeho pointa měla být takové to dospělé pixarovské poučení o tom, jak je nutné a důležité umět přijímat ztrátu, aby se to nakonec vysmeklo a vrátilo nás to zpátky do toho svého magického světa, kde se může dít cokoli jakkoli, aby byly ty žádaný obrásky. Paradoxně celý film po celou dobu trvání ale působí zvláštně izolovaně, mrtvě a má šíleně špatně napsané postavy. Poprvé jsem si pojmenoval celkový problém, který mám s Burtonem, totiž, že on nikdy nedokáže jít za první plán. Jsou to fakt jenom povrchy a vizuální citace. Ta hmatatelnost stop motion animace ale potěší dycky a to i přesto, že ústřední čokl má všechny nesnesitelné vlastnosti domestikovaných psů a navíc vypadá jak kříženec pitbulla, prasete a ploštice, který bych přejížděl autem od rána do večera. A to nemám papíry. (29.03.2024)