Veřejní nepřátelé

Proč bych to schovával za horu textu, když existuje jedno slůvko, které dokáže Public Enemies popsat nejpřesněji - nuda. Možná ještě rozšířená o přívlastek digitální. Těžko říct, čím si tahle plochá gangsteka, v níž se ani jeden z hlavních protagonistů nikam znatelně neposune (Purvis má jeden cíl celou dobu, Dillinger se od setkání s Billie také nijak nevyvíjí), vysloužila tak dlouhou stopáž. Nezajímavost obou hlavních postav je naprosto zásadním problémem - co má jako divák dělat, když ani jedné postavě nemůže fandit (protože oba lze vnímat spíše negativně) a jejich osud je mu ukradený? Slabších 6/10. (18.08.2009)

[KVIFF 2009] Ta digitální kamera mě neustále rušila a fakt mi hrozným způsobem kazila zážitek z filmu. Ale ani bez tohoto rušivého elementu by ten film nebyl tak skvělý, jak jsme čekali. Ani scénář a dokonce ani režie zdaleka nesplnily má očekávání, celkově to je prostě zklamání... Celou dobu projekce jsem v duchu vzpomínal na mnohem podařenější srovnatelné snímky, jako je stejnou dobu popisující Bonnie a Clyde, Scottův Americký gangster, který si podle mě mnohem lépe pohrál s motivem mafiána, proti kterému stojí odhodlaný polda, nebo třeba francouzský Veřejný nepřítel č. 1, který sdílí víc, než jen podobné jméno. Prostě Veřejní nepřátelé mi přijdou jako dost plytká podívaná, na kterou si zanedlouho ani nevzpomenu, která nemá žádné silné momenty a v níž Christian Bale stejně jako předtím v Terminátorovi hraje tak malou úlohu, že by jí obstojně zahrál i někdo mnohem méně nadaný. A nedá mi to, abych nezmínil přepálenou stopáž. Ne, že bych se nudil, ale...skoro:) PS: Upřímně řečeno, točit Public Enemies někdo jiný podle stejného scénáře a na obyčejnou pětatřicítku, bylo by to stejně neoriginální, ale aspoň by se na to lépe koukalo. A ještě ohledně realističnosti: já jsem rád za věrně znějící štěkání samopalů a podobné věci, ale k čemu je realistický vizuál (+ zvuk), když scénář je neoriginální, nezáživný, neobjevný a to samé se dá říct o režii?... (06.07.2009)

Promarněná látka. Příběh Johna Dillingera by si snad zasloužil lepší scénář, určitě ale i lepší zpracování. Od Manna jsem čekal impozantní a krásnou podívanou, místo toho se mi dostalo 140 minut experimentu s digitální kamerou. Moje zklamání těžko uhasí i vysvětlení celého technického konceptu filmu. Pardon, ale takhle jsem to vidět nechtěl. (01.08.2009)

příběh gangstera johna dillingera protkaný červenou nití lásky k okaté billie.. krásná a poutavá gangsterka ze starých časů, v čele charismatický gangster ze staré školy.. pastava nejen pro mé oči, ale i pro mé srdce..:) krásné a poctivé, děkuju.. (a myšička na konci plakala a plakala a plakala.. dlouho v ní tyhle emoce žádnej film neprobudil) (01.03.2010)

1933. John Dillinger, Alvin Karpis a hezoun Nelson zažívají zlatou éru bankovních loupeží…. Veřejnost nemá ráda únosy. Já zase životopisný filmy. I když toto má být hlavně (snad) gangsterka, mám občas potíže udržet se ve střehu. Veřejní nepřátelé nejsou špatný film, ale ničím mne nepřekvapil. Hvězdné obsazení nemá smysl komentovat. Příběh naštěstí v závěrečné třetině získává na dramatičnosti. Do té doby to pro mě byla jen životopisná gangsterka plná střelby a výborných replik zbraní. PŘÍBĚH *** HUMOR ne AKCE *** NAPĚTÍ *** (30.10.2009)