Barva kouzel

Tak jsem se podruhé vydal na magickou Zeměplochu, tentokrát dokonce s vůbec prvním turistou na světě, který jako postava skvěle paroduje tuto skupinu fotoaparátem vybavených tuláků. Oproti předešlému filmu mi zde trochu vadila jakási epizodičnost, jež je, jak jsem později zjistil, založena na samotném rozdělení knihy do povídek/kapitol. Co musím na filmu pochválit jsou komičtí čarodějové, jež mě bavili daleko více než v minulém snímku, hlavně Mrakoplaš je úplně perfektní. Ke konci se k hrdinům připojí ještě skvělý barbar Cohen v důchodu a občas se tu mihl i můj oblíbený Smrť. O něco horší film než Otec prasátek, ale pořád se jedná o povedený vstup do světa Zeměplochy. 80% (11.03.2019)

Úvodní dvě knihy ze série Úžasné Zeměplochy mi nikdy příliš nesedly. Je to ještě příliš obhroublé, neotesené a i ten humor je takový jednoduší a lidovější. Navíc dost sázejí na děj, což jak známo vždy byl, je a asi již i bude Pratchettův zásadní problém. Krom toho nemám rád knihy s Mrakoplašem (což je paradox, protože tu postavu naopak miluju) tak nějak celkově. Prostě to ještě není to "ono", co v mých očích z Pratchetta udělalo na dlouhá léta jedničku v rámci humoristické literatury. A když to výše zmíněné navíc zadaptuje televizní rutinér, který o takových pojmech jako vlastní nápad, invence, správný timing vtipů apod. zřejmě nikdy neslyšel, tak to výsledku také mnoho nepřidá. Spíše vůbec. (27.02.2009)

Hodnotit tento film je problematické jak pro ty, kdo si nečetl příběhy Prachetta o Zeměploše, tak i pro ty, kdo si je četl. Ti první moc dobře nevědí, o co jde, ti druzí konfrontují svojí vnitřní vizi s tou filmovou. Vlastně to je stejný problém, který vzniká při zfilmování jakékoliv knihy, kterou si někdo četl. Čtenář si totiž vytváří vlastní mentální představu toho, o čem si čte, a to znamená, že kolik čtenářů kniha má, tolik je individuálních mentálně obrazových příběhů. Je však snadnější zavděčit se zfilmováním nějakého realistického příběhu, románu, povídky, než fantastického či fantazijního, protože přes rozdílnost lidského vnímání a prožívání realita má víceméně vymezené hranice a podobu, kdežto fantaziím se hranice nekladou ... tedy kromě samotných hranic fantazírování. Dokážeme si sice představit draka jako létajícího ještěra a černou díru jako propast beze dna, ale představit si něco, co neexistuje v tomto Vesmíru, zřejmě nedovedeme. Takže zfilmovaná klasika nebo moderní próza sice nesednou všem stejně dobře, ale nevyvolají tak rozporné reakce, jako zfilmovaný Tolkien, Philip K. Dick nebo Prachett. Po špatné zkušenosti s Pánem prstenů, kde se pro mne osobně absolutně ztratil duch knihy, jsem s velkou nedůvěrou a jen ze zvědavosti zapnula Barvu kouzel a ... nehledě na to, že si představuji Mrakoplaše úplně jinak - vizuálně i charakterově - jsem se nakonec dodívala až do konce a vůbec toho nelituji. Rozhodně to nebyla pohroma jak Pán prstenů, ba dokonce nebylo to vůbec špatné, obzvlášť když vezmeme v úvahu i to, že to byl "pouhý" televizní film s několikařádově menším rozpočtem než ten Jacksonův. A během filmu jsem pochopila, proč je tomu tak. Vysvětlení je jednoduché - Prachett a jeho hravá kompilativní fantazie a humor jsou tak dobré, že je opravdu těžké je zkazit. Nejvíc mne ale překvapil a pobavil okamžik, kdy jsem uviděla horu Wyrmberg a draky. Ta hora se vznášela nad údolím a ten, kdo viděl Avatara, musel v ten okamžik strnout překvapením nad tím, že se zeměplošský Wyrmberg a létající ostrovy Pandory podobají jako vejce vejci. A pak že archetypy neexistují. Anebo si Cameron tu létající horu jednoduše zapůjčil. Ostatně nejen horu, ale zřejmě i samotnou Pandoru, ale o tom snad někdy jindy v komentáři k Avataru. Krátce řečeno nehledě na některé výhrady Barva kouzel mne mile překvapila i pobavila a proto jí dávám čtyři hvězdičky. Možná tím nakonec jen vzdávám hold Prachettovi. (03.04.2011)

Jak Lehké fantastično tak Barva kouzel jsou velmi pěkné knížky (Mrakoplaše mám hned za Hlídkou) a tak jsem byl velmi zvědav na zpracování, i když chápu těžkost takové činnosti. Rovnou řeknu, že výsledek je uspokojující, ačkoliv něco tomu chybí. Otec prasátek je lépe dotažený, Barva se potýká s poněkud zvláštním stříhem příběhových linií a ani se zde nepovedlo moc úspěšně převést humor vlastní Pratchettovi. Některé zastávky hrdinů jsou uspěchané a kdo nečetl předlohy podle mě musí být občas trošku dezorientovaný. Pratchett se převádí na filmového zpracování, za to jsem rád a doufám, že se konečně dočkám té Hlídky. /mágové přivolali Smrtě/ - "I was at a party, you know." ... "I hope it's a good party!" - "I think it might go downhill at midnight." - "Why?" - "That's when they'll be taking my mask off." (22.04.2008)

Celkem slušné na to že to mělo tak nízký rozpočet. Ale i tak, Mrakoplaše jsem si představoval jinak, než jako stoletého starce, bylo to dost osekané, bohužel i o dobré vtípky. No každopádně, nekoukejte na tento film pokud jste nečetli knihu, protože jinak si budete o chudákovi Pratchettovi myslet divný věci... (01.04.2009)