Fimfárum – Do třetice všeho dobrého 3D

To třetice všeho dobrého přišlo trochu brzy po druhém díle. A tak je to možná na tom i trochu znát. Nevím podle čeho se vybíraly pohádky do dalšího pokračování, ale už to není ono. Navíc už jsou jen tři a ta třetí zabere půlku celé stopáže. Oproti předchozím dílům je tento docela rozbitý a pohádky tu nejsou spojený předchozím motivem knihy, která každou pohádku začínala a zakončila. Tentokrát jak jedna pohádka skončí, začíná další nezávisle na sobě. Trochu mě zarazilo, že ve filmu není název Fimfárum, ale FiLmfárum. (27.08.2017)

První příběh s Šumavskými obry je vyloženě slabší. Zbylé dva jsou pak úplně v pořádku. Stále jde o kouzelné a velmi originální pohádky velmi originálně provedené. Nevím jak vy, ale já jsem pyšný na to, že něco podobného vzniklo u nás. Za originalitu a originalitu plný počet. I když to má své mouchy a nedostatky, pořád je to lepší než ty voloviny od Disneyho. (23.12.2015)

Nějak mi uniká, co je na téhle pohádce špatného. Já osobně jsem se bavil a nenašel chybu, nebo důvod, proč to nechtít vidět znovu.. Vyprávění Jana Wericha, malé, mírně nostalgické, vtípky v každé druhé scénce mi přišly akorát.. Neviděl jsem 3D verzi a netuším, proč bych si měl zrovna něco takového pouštět v pseudo trojrozměrném podání. Přál bych si, aby čeští diváci mělo v sobě něco z nacionalismu (nebo, chcete-li anglicky: patriotismu), neplivali po všem, co se tu udělá a slepě nepokolonkovali všemu cizímu. (29.12.2014)

Co se mého vztahu k Werichovým pohádkám týče, takřka jsem na nich vyrůstal. Jsou to nostalgické střípky vzpomínek, praskající zvuk starých půdních LP. Musím přesto konstatovat, že, stejně jako u Fimfára 2, jsem tyto pohádky neznal, což je znevýhodňuje o tuto nostalgickou protekci. Fimfarum 3 by ji totiž v mnoha ohledech potřebovalo. Jak na Šumavě obři vyhynuli * Snaha o osobité pojetízazdilo pohádku pana Wericha a člověk se nestačil orientovat mezi nabytou akcí loutkových herců a klidným hlasem vypravěče, jehož vyprávění nemělo s vizuální podívanou nic společného. Obry (velice pěkně udělané animací hlíny/modelíny) zde záhlédnem v loutce pouze parkrát, za tu se tu vykouří krabka cigaret. K dabingu Oty Jiráka (nebo lépe řečeno k šumům) přibily i další hlasy, což je z mého hlediska spíše na škodu, teprve když se až po 5ti minutach po začátku rozmluvil Werich, tak jsem se uklidnil. Výtvarno precizní, provedení podivné. O klobouku s pérkem sojčím ** je poměrně přesně odvyprávěná pohádka s hezkým, přestože lehce nemoderním (loutky nemají mimiku), výtvarnem Petra Poše. Zde je škoda, že tvůrci zbytečně dlouho pohádku trochu nepokrátili, vyhnuli by se nepovedenému experimentu s kombinací loutky a reálných archivních záběrů a velice ošklivé 3D kytek na louce. Rozum a štěstí**** Ten patří pravděpodobně k nejlépe zpracovaným fimfárovským příběhům vůbec a to nejen díky vynikajícímu burtonovskému výtvarnému doprovodu Patricie Ortiz Martinéz. Kino se smálo a bylo opravdu čemu, protože chytrých vtipů v animovaných filmech člověk moc nenachází. Co mi také příliš nesedlo byla hudba, především absence jakékoli české tradice (přeci jenom je to ryze české dílko), výběr známého námořnického popěvku mi trochu uniká. Rozum ve stylu hippies (proč doprčic?!) a další výše zmíněné přešlapy působí, jakoby si každý z režiséru vyráběl tajně epizodu bez dozoru dramaturga a producenta a pak se to prostě nějak slepilo. Fimfarum 3 není prostě film, je to exhibice 3 výtvarníků, kteří se snaží za každou cenu být originálnější v adaptaci vybrané povídky, než jejich kolegové. No a co dodat k 3D? To co vždycky. Máte to rádi=budete nadšeni, protože tradiční česká loutková animace v 3D se jen tak nevidí / nemáte to rádi = bude vás to štvát jako mě. Nevím jak to bude technicky vyřešeno v multikinech, ale v Lucerně prostorové zobrazení místy zlobilo, a tak se stalo, že fotka na zdi (v hospodě v druhé pohádce) se zobrazovala nelogicky 3D jako holografický snímek. (09.02.2011)

První dvě Fimfára se moc povedla a tak jsem se na třetí moc těšil. Jeho příběhy mě ale bohužel zdaleka neoslovily tak jako ty v prvním a druhém. Především mi scházela přímá řeč loutek, v podstatě vše je v příbězích vyprávěno vypravěčem a ten bohužel pozbyl humoru, který se přemístil především do vložených vtípků v pozadí. Výtvarná stránka mě rovněž příliš neoslovila, ale stále to byla fajn legrace. (13.02.2011)