Sedm životů

Posledných cca 30 minút filmu stálo za to. To, čo však bolo predtým, mohlo byť zaujímavé, nebyť zdĺhavých a nudných scén, ktoré len zbytočne naťahovali minutáž. Prepracovaný bola akurát jeden jediný vzťah, pričom by nebolo na škodu trochu sa pohrať napríklad aj s Ezrovým osudom, či pridať tam ešte niekoho viac na rozpracovanie. Hudba pomalá, zapadajúca do pochmúrnej a smutnej atmosféry filmu. (11.08.2009)

Pár scén a celková atmosféra snímku mají něco do sebe a tu snahu o vykoupení korunují příjemně smutnou náladou, ale moc často tvůrci přehnaně tlačí na pilu a film se stává skoro až směšnou parodií na vážné téma. Když si Will Smith a Rosario Dawson vesele (ale přitom hrozně smutně) prozpěvují a nešťastně skotačí se psem, je to nejen nemístně trapné, ale taky k uzoufání nudné! A jelikož jsem si Štěstí na dosah zařadil do pomyslné top stovky, Sedm životů pro mne było obrovským zklamáním. (18.07.2009)

Krystalický kýč, který bloumá od morbidity k imbecilitě. Půdorysem připomíná otravnou německou telenovelu v lepším aranžmá s áčkovými herci, na rozdíl od ní má velmi slušný potenciál svého cílového diváka naštvat. Protože když po půlhodině odhadnete kompletní pointu se všemi náležitosti, zbytek filmu se vztekáte, že TOHLE přece nemohou myslet vážně- a pak přesně to na konci udělají, připadáte si, že z vás někdo dělá osla. Od Gabriela Muccina, jenž natočil civilní vícerozměrnou sociální dramedy Pursuit of Happyness, jsem podobnou nadílku vskutku nečekala. A Vilík má jednu dost podstatnou mezeru- umí být smutný, veselý, zábavný, sklíčený, naštvaný, ale komplikovanější emoci jako je zamilovanost zatím jeho herecké mimikry vyčarovat nedokážou. (02.02.2009)

"Dneska si chci zabrečet", říkala jsem si při výbírání filmu, na jaký se dnes podívám. Seven Pounds byla v tomhle ohledu rozhodně správná volba. Je to doják jak se patří, zpočátku zahalený tajemstvím, které nám děj postupně odkrývá až je úplně jasné, kam to vše směřuje.. Myslím, že dobrý člověk (takový, jakého by vybral Tim(:) v tom neuvidí "nudný a průhledný útok na divákovy city" a spíše bude mít po zhlédnutí chuť také lidem nějak pomáhat (byť jen na sekundu, přičemž ho to hned přejde..). Jen mě mrzí, že nebylo víc prostoru věnováno slepci... Každopádně Smithovi definitivně odpouštím Muže v černém a klaním se jeho hereckému umu. A na tohoto režiséra si odteď budu dávat pozor! (08.01.2013)

Když si u milostné scény povzdechnu: "Kdy už to proboha skončí!" Je nejspíš něco v nepořádku. Čímž netvrdím, že to něco je v nepořádku jenom ve filmu, třeba si zahrávám se zapšklým cynismem uvnitř mě. No jednoduše na mě to bylo moc: předvídatelné, slzopudné, zoufale přeušlechtilé a nudné, nudné... Mimochodem první film s Willem, ve kterém jsem mu zbaštila herectví, což se mi jeví jako jediné snaživé pozitivum dvouhodinové, vizuálně učesané, ubrečené historky. 45% (04.08.2009)