Hoffa

V politických filmoch divákom častokrát nejde až tak o umeleckú hodnotu, ako o historické fakty o historických postavách. Lenže k tomu si stačí prečítať pár riadkov na Wikipédii, ako už spomenul Matty. Tvorcovia týchto príbehov to tiež vidia inak. Vkladajú do nich svoju kreatívnu a názorovú optiku, a preto sú niekedy tak veľkolepé či kontroverzné (viď počiny Olivera Stonea). DeVitovi sa to podarilo tiež. Trošku amerického pátosu, ktorý má za úlohu glorifikovať osobnosť s pochybnou povesťou, a mnoho tvorivých perál vystavujúcich na obdiv kameru (kolážovité zábery pripomínajúce Briana De Palmu), scenár, aj hercov. Herecká zostava sa tu stretla skutočne kvalitná, čo mám práve na týchto "väčších" filmoch rád. Disponujú istým duchom doby, ktorý nám vždy bude pripomínať, ako to vtedy asi v šoubiznise vyzeralo. Podobne ako napríklad prostredie odráža tvár samotného miesta zachytenú v čase. Zase som sa nechal uniesť, ale na záver sa chcem ešte vrátiť k Hoffovi. Organizovaný zločin a politika možno k sebe inklinujú prirodzene. V oboch sa predsa jedná o individuality vzbudzujúce rešpekt más a tým nadobúdajúce niečo ešte hodnotnejšie než peniaze - moc. Toť vše, pod týmto textom si môžete ako podklad predstaviť americkú vlajku a následne si privodiť orgazmus alebo infarkt, to už podľa vkusu. (19.10.2014)

Táto časť americkej politickej scény, ktorú predstavoval Hoffa so svojimi odbormi je mi ďaleko vzdialená, takže film beriem aj ako minihodinku dejepisu. Čo je v tomto prípade pozitívne. Pozitívnych je ale viac vecí. Cez veľmi podarené double DeVita s majstrovskou podporou Nicholsona, veľmi efektné paralelné rozprávanie a strih až po pomerne nenudiace tempo. Film ale nie je žiadnym psychologickým rozborom, nenechá diváka načrieť do osobnosti ani jednej z hlavných predstaviteľov, čo je mimoriadna škoda. Opiera sa viac-menej len o vecné fakty, čo uberá aj na možnom vyústení, ktoré ponúka záver. 75%. (15.11.2007)

Vynikající biografický snímek mapující život a postavu odborového předáka Jamese Hoffy. Danny DeVito jde, pravda, trochu ve Stoneovských stopách, některá životopisná data si volně interpretuje a některá neobjasněná zase domýšlí, ale to nic nemění na faktu, že se mu podařilo natočit skutečně strhující dílo. Jestliže má film několik filmových znaků, pak v snímku Hoffa jsou zastoupeny všechny tři jejich kategorie - znaky ikonické (realistická kresba odborářského a dělnického prostředí), symbolické (osobnost Hoffy coby symbolu propojení světa odborů a Mafie) i umělecké (mnohoznačnost a nevyřčenost mnohých významových nuancí). Stejně jako u Stonea je i DeVitův film politikum, který zjevně odkazuje k režisérovu politickému zakotvení a prozrazuje, v které části politického spektra asi leží DeVitovy politické sympatie. Danny DeVito obsadil do hlavní role charismatického Jacka Nicholsona, s jehož přesvědčivým hereckým výkonem celý film roste (zdatně mu sekunduje i on sám v jedné z velkých rolí). Hoffa je pro mne zhmotněním vysokého standardu kladeného z prestižních důvodů mezi (americkými) filmaři na umělecký životopisný film... (17.10.2007)

Hoffa je u nás ne až tak známej a doceňovanej film. Já myslím, že je to škoda. Bude to tím, že se zabejvá tématem, o kterým se tu moc neví. A přitom Jimmy Hoffa byl dost zajímavá osoba americkejch dějin, stačí jen (přesně z dobových záznamů okopírovaná) scéna, kdy bez servítků seřve Bobbyho Kennedyho přímo u výslechu senátního výboru. Danny DeVito tu nejen hraje, ale celý to zrežíroval a má tam pár moc pěkných střihových chuťovek a celá scéna s lovem jelena udělaná ve studiu je lahůdka. Jack Nicholson šíří charisma jak rádiový vlny a já mu žeru každý slovo a gesto. Doporučuju všem, co to ještě neviděli. (22.11.2007)

Jimmy Hoffa uskutečnil nemožné. Dokázal americké přesvědčení o soběstačnosti a svobodě přešaltovat na touhu soběstačně ustavit odbory, svobodně si vybojovat, na co je přinejmenším morální nárok..... to vše v době těsně pokrizové, následně i v postválečných časech honů na levicové předáky. Buďme upřímní - odborářská činnost je i v rámci jednoho podniku taková politika v malém. Na celonárodní úrovni musí nevyhnutelně dojít ku střetu idealismu s realitou možného. Zdůraznění tohoto aspektu, v čemž by mohl kdejaký třešničkář vidět snahu o očernění buditelských snah, je dle mého názoru největším přínosem filmu. Nelze se totiž ráchat v žumpě, aby si jeden zároveň nezapatlal pařátky od hoven. A zatímco naivkové, vidící svět pouze černobíle, Hoffu odsuzují za kooperaci s mafií, já se dotazuji takto: a co měl asi tak dělat, volové?? Vysrat se na své sliby, nechat ty, kteří mu svěřili osud, důvěru i prostředky, nejen seřezané, ale i chcípající hlady? Zodpovědnost je kurva.... Film samotný je vynikající, herecké výkony hlavních protagonistů zcela očekávatelně bezchybné, vyfabulovaný konec relativně nezávadný. (15.08.2013)