Chceš mě, chci tě

Spartský král Butler hraje mužskou verzi Samanthy z SATC, opinion leadera pro čtenáře Maximu. Zbouchnutá Katherine Heigl je za naivní snaživou Popelku v džungli moderního randění. Jejich interakce v prostředí televizní zábavy má pod palcem Pan Pravá Blondýnka. The Ugly Truth je jednou z oněch příjemných, byť zapomenutelných a předvídatelných romantik- konverzační humor neskřípe, válka mezi pohlavími příjemně jiskří, ústřednímu duu to na plátně ladí a uši vydatně krmí atmosférický soundtrack. Co naplat, ošklivá pravda je taková, že u žánru, který v poslední době střídá šedý průměr a šeredný podprůměr, je charismatem vydřená šedesátka darem z nebes. Vtipným paradoxem jest, že volnomyšlenkářský liberál radí milé blondýnce starosvětské balicí metody- kombinaci dr. Plzáka a Jane Austen- držet se zpátky, být nedostupná jak husitská tvrz a obdivovat muže až do skonání hlasivek. A radí správně-zdrženlivost pochopitelně funguje- kromě New Yorku, kde připadá jeden ucházející exponát s oběma chromozomy na osm žen, ale pro tento speciální případ je tu Sex and the City. (projekce) (16.08.2009)

Proč se proboha domácí distributoři neřídili originálním názvem? Vždyť okolo Nepříjemné pravdy se točí celý film. Z Butlera se pomalu ale jistě začíná stávat hitmaker, který je dsnější než Chuck Norris a pohlednější než Mel Gibson. Tyhle role trošku hrubších buranů mu opravdu sednou. No rozhdodně Butlerovi musí fandit každý, protože ten umělohmotný doktůrek je opravdu mužská atrapa. Takoví muži snad ani nemůžou být. 60% (30.11.2009)

Možná, že z mnoha nejmenovaných časopisů znáte ty "Pravdy o můžích a ženách". Tak toto je něco podobného, ale hrané :-) A opět je to o "neviditelném" človíčkovi, do kterého jste se nevědomky zamilovali, což samozřejmě zjistíte až při závěrečných titulcích. :-) Až na vibrující kalhotky nic veselého pod sluncem a to je teprve the ugly truth... :-) 43% (21.10.2009)

Katherine ho má v ruce, Gerard mezi nohama. Ale ne, myslím srdce, vy čuňata :) I když je pravda, že někdy je hormon rychlejší než mozek (někdy i o půl hodiny), takže se není čemu divit, že to svádí k téhle...ehm myšlence. Zaregistrovali jste někdy svou gestikulaci, když jste před někým koho fakt máte rádi a zálěží vám na něm? Je ohromná, že jo?! Já se kupříkladu houpu dopředu a dozadu, což zavdá lidem tezi, že jsem buďto mentálně postižený nebo to, že mě rodiče v dětství příliš často nechávali v houpačce. A je paradox, že si to člověk uvědomí až po aktu (druhej dvojsmysl!). Právě proto pro mě byla Katherine v roli poskakující fešandy ohromným zadostiučiněním. Její radost z prvního vydařeného dialogu s protějškem byla ohromně upřímná, byť mi její role přišla z počátku až extrémně extrémní. Možná si to nebudu pamatovat za pár neděl, ale jako tableta na záhnání smutku, je to výtečná pomůcka! P.S. A Gerarde, proč maš tak nateklé tváře? (19.10.2009)

Inu, příznivcům romantického žánru by se tahle záležitost mohla líbit, protože se pohybuje přesně v těch mezích, na které jsou fanoušci zvyklí a navíc je okořeněná humorem, ovšem také takovým, který jsme už mnohokrát viděli a slyšeli. Katherine Heigl při svém profesním postavení disponuje až nepřiměřenou dávkou společenské naivity a Gerard Butler je zase lehce provokativně přidrzlý a nekonformní, ale opravdu jen tak, aby film neriskoval nějakou kategorii nepřístupnosti a nedej bože nevybočoval z mainstreamu. Celkový dojem: 40 %. (09.05.2010)