Akvabely

Naissance des pieuvres u mňa dostáva 5* nie kvôli tomu, že je dokonalý film, ale preto, že hodnotím srdcom a toho sa dotkol. Žeby to bolo tým, že som bola tiež 15 ročné dievča? Možno. Každopádne bol skutočný a niektoré zábery boli pre mňa okúzľujúce (rovnako ako aj krásna Adele Haenel). Tak keď máte chuť na príjemnú sondu do prostredia dospievajúcich dievčat bez klišé a núteného humoru a vôbec keď máte radi veci, ktoré sú „iné“ , vrelo odporúčam, mohla by to byť your cup of tea;) (11.07.2008)

Hezký film o dospívání a hledání své orientace, první sexuální zkušenosti a tak. Mezi filmaři docela oblíbené téma. Příběhově i myšlenkově mi to až nebezpečně připomnělo jiný evropský film, můj oblíbený Fucking Åmål (Láska je láska). V přímém srovnání ale Water Lilies ve všech aspektech a na celé čáře prohrávají. Jediné co Švédi a (Lukas Moodysson) neměli byly krásné akvabely. Přesto není tento snímek, špatný. Ba naopak, je milý a natočený s francouzskou lehkostí... ale stejně u mě vítězí Fucking Åmål. (15.01.2009)

Film o troch dievčatách, ktoré sa zmietajú medzi homo a hetero orientáciou. Navzájom si citovo ubližujú a zároveň sú sami obeťami svojej vnútornej rozorvanosti. Dialógy sú primitívne a pomerne zriedkavé. Napriek tomuto paradoxu nám dáva obraz v tomto filme podľa mňa veľmi intenzívne a hlavne úprimne možnosť nahliadnuť do dievčenských duší, tak ako máloktorý iný film na podobnú tému. (22.04.2008)

Tak chutná první jablko "hříchu" (sladce i hořce zároveň), tak chutná první zamilovanost. Ze značné části dobře uvěřitelný a emotivní pohled na dospívání tří hlavních protagonistek s příjemně rozechvělou, křehkou dějovou linií (především ve vztahu Marie a Floriane). Snad je v tom všem i kouska (divákova) stesku po tak specifickém období před prahem dospělosti, kdy méně znamenalo více, kdy i (často pomíjivá) náklonnost byla intenzivnější než dnes. Navzdory uvědomění si veškerých negativ (přeci jen je to chvílemi schematické, filmově líbivější) chtě nechtě musím poraženě konstatovat, že vůči podobným snímkům zkrátka nemám dostatečně vyvinutý imunitní systém... │70% (12.05.2011)

Čekala jsem, že se bude film posouvat určitým směrem, ale byla jsem mile překvapena. Především tím, jak se režisérce povedlo zachytit na příběhu Marie, Anne a Floriane pocity dospívání. Vykreslit to mezidobí mezi dětstvím a dospělostí (scénka v McD) se všemi problémy, zmatky, touhami…bez jakýchkoli klišé a s naprostou uvěřitelností, čemuž napomáhají hodně přirozeným hereckým projevem představitelky všech tří hrdinek. Dost mě zaujala i skoro úplná absence dospělých ve filmu. Za celou dobu neuvidíme ani jednoho z rodičů, Marie dokonce jako by žila úplně sama, aneb s tímhle mezidobím se musí poprat každý sám. Závěrečných deset minut, hudba Para One (soundtrack se mu vážně povedl), prostě krása. Připomnělo mi to Smrt panen. Jen tak dál paní režisérko. (05.02.2009)