Kdopak by se vlka bál

Spíš "Kdopak by se na tohle mohl koukat až do konce?!", pomyslel jsem si po prvních minutách... ale ono to nakonec nebylo zas tak hrozný. Dětští protagonisté mnohdy překonávali ty dospělé, což je trochu k pláči, nicméně sumárně jde o relativně příjemný film s mnohými originálními prvky. Být tak dítě nebo mamina na mateřský s koňskou dávkou estrogenů, hodnotím asi i výše, ale zas TAK dobrý to, ruku na srdce, nebylo... jedno shlédnutí neuškodí. A růžová mimozemšťanka Čvančarová byla velmi přijemným pokoukáním v každé své scéně... 60% (30.09.2009)

Tak trochu z donucení jsem se na tento film díval a rád bývám překvapen. Žel to se nekonalo. Šroubované dialogy, děsná kamera a nepřesvědčivé herecké výkony - to vše postaveno výhradně na působení na emocinální stránku každého z nás. Chuděrka holčička je nucena procházet světem dospělých se všemi jeho lapáliemi, únik do světa fantazie, nepochopení - to je jistě smutné, nicméně jako obsah filmu je to slabé. Obávám se, že seriál "Mašinka Tomáš" mi však dal více... (01.01.2010)

Jedna malá rada na úvod, která může ušetřit případné zklamání. Pokud očekáváte v jedné z hlavních rolí Vlka a myslíte, že hlavní dějová linie se mu bude věnovat ve velkém, mohli byste vy, či Vaši případní potomci, být zklamáni. V tomto příběhu totiž překvapivě nejde v první řadě o vlka, ale hlavně o mimozemšťany:) Vlka zde samozřejmě uvidíte, ale mimozemské tématice, podobné té z Invaze zlodějů těl, se zde tvůrci věnují nejvíce. A to v nápaditém provedení dětské fantazie. Velmi sympatické herecké obsazení a přirozené výkony. Z dětí Dorotka Dědková jako Terezka a Matouš Kratina jako její věrný a nejlepší kamarád Šimon. Ze současné české filmové tvorby nejsympatičtější dětská dvojka, jakou jsem zatím viděla. Krásná Jitka Čvančarová, správný taťka Pavel Řezníček a můj oblíbený, divákům neznámý Martin Hofman (jemuž stále přeji hlavní roli v nějakém filmu:) Aneb jaké můžou mít manželské potíže dopad na dítě a kterak malá Terezka díky působení vlivů okolí (stačí, aby Šimon své kamarádce odhalil tajemství, které viděl ve filmu a ta začne mít podezření o skutečné existenci své maminky) a své představivosti začne nabývat dojmů, že "jsou mezi námi...":) Jedna malá rada na konec: Kdyby Vás dcerka či synek bodli vidličkou, když jim budete číst pohádku, nemějte obavy, to jen zkouší, jestli nejste z jiné planety:) (14.02.2012)

V podstatě velmi jednoduchá zápletka se sdělením, které jakoby vypadlo z bakalářských příběhů, nicméně způsob realizace je dovedný a nápaditý. Maria Procházková dokáže skvěle pracovat s lidskými emocemi a využívat dětsky naivního pohledu na svět dospělých. Výkony dětí jsou uvěřitelné a milé, člověk nemá pocit nějakého prvoplánového citového vydírání. Jinak pokud jde o herecké obsazení, mám dlouhodobý problém s Jitkou Čvančarovou jako herečkou - je to takový telenovelový typ s vizáží profesionální milenky. Starostlivou maminku jí nevěřím a vlastně jí nevěřím ani snahu o charakterní herectví. Celkový dojem: 70 %. V malém českém rybníčku sympatický film, který by se asi ve světě neprosadil. Na to mu schází propracovanější scénář, dialogy a vlastně spoustu dalšího. (13.01.2010)

Je zvláštní, jak moc si dospělí, i přestože tento omyl je všeobecně známý, myslí nebo asi lépe řečeno chtějí myslet, že: jejich děti jsou slepé, hluché, přihlouplé a bez dedukce. Přál bych si mít dětsky čistou mysl, logiku a schopnost vidět tak daleko. Toužím po tom umět namalovat beránka tak akorát. Čas, věk a zkušenosti mi to všechno ukradli a já je za to nenávidím. To, že se dětská mysl pohybuje po jiných cestách, cestách bez dláždění, omezení rychlosti, přikázaného směru jízdy a slepých odboček dospělé nějak přesvědčilo o tom, že se nikdy nedostanou do cíle. ,,To víš, že jo.. maminku někdo vyměnil. Zase plácáš, jdi spát..'' Dospělí až moc málo přemýšlí nad tím co děti říkají a dělají. Je to obrovská chyba. Pro mě jeden z nejhezčích českých filmů. (09.10.2009)