Kdopak by se vlka bál

Největší české překvapení roku 2008 a zároveň jeden z nejlepších snímků tohoto roku vůbec - originální mix pro děti i dospělé plný spontánního humoru i nečekaně temných situací. Procházková umí pracovat s dětmi a umí je i pozorovat a tím se vyhýbá dvěma častým protipólům rodinných filmů - děti jsou buď příliš přechytrále, nebo až protivně rozjívené. Ale zde jde o děti skutečné, ne za každou cenu roztomilé, ale i tak jejich pozorování čatso vyloudí úsměv na tváři. Nejlepší však na snímku je možnost "přepínání" mezi pohledem sympatické dětské hrdinky či pohledem dospělého, to se tu povedlo na jedničku díky promyšlenému sécnáři (potěsí i naivní malůvky, které mají také svou roli). Jedině bych trochu pozměnil ten konec, možná byl až příliš jednoznačný, pro děti je jako dělaný, ale s dospělými se v samém závěru už nějak nepočítá. (21.12.2008)

Vidění dospěláckého světa očima předškolního dítěte je veskrze originální a naprosto věrohodné. Označení filmu jako rodinný neznamená dětský, takže jsem nechápal ta dítka sotva mladšího školního věku, která v doprovodu rodičů sledovala celkem vážné téma. Naštestí se nesmála (nebylo čemu, i když občasnému pousmání nad poetikou dětského uvažování se nevyhnete). Ale třeba si dítka obohatila slovník, podobně jako jeden tatínek, který odcházeje prohlásil: "To bylo dobrodrůžo." Dobrodružství, do kterého se Mária Procházková pustila, stojí za to. Tak povedený námět, scénář a zrežírování pasuje snímek do skupiny takových filmů jako "Tajnosti" , "Štěstí" nebo "Cesta z města". Místy jsem nevnímal herce, ale přirozeně civilní vypravování. Řezníček v roli tatínka přesvědčivý, Čvančarová předvedla i své pěvecké přednosti. Těsně před závěrem je jeden zbytečný zádrhel: narychlo naplánovaný odlet na planetu Japonko jsem moc nechápal. Mně tam stačilo letištní bludiště a vůbec tam nemusely být rošády s rychlým odletem. A vydržte u titulků. Stojí za to. (22.12.2008)

Co všechno dokážou napáchat spory dvou dospělých lidí na duši malého dítěte ... Nejdřív jsem nedávala moc pozor na to co zrovna hrají v televizi, ale příběh si mě připoutal svým zajímavým způsobem režie k sobě. Sledovala jsem s napětím co se odehrává v mysli šestiletého děvčátka a jak se dívá na svět kolem sebe. Největší dar, který můžeme svým dětem dát je táta a máma spolu a klidný domov ... (05.07.2013)

Od té doby, co jsem viděl před lety jistý rádoby napínavý český kriminální film s Jiřím Bartoškou, který tam hrál obyčejného dělníka, který si při odchodu z práce oblékal to, v čem chodil doma nejraději, tedy slušivý oblek s bílou košilí a kravatou, se snažím vyhýbat domácí tvorbě, jak to jen jde (samozřejmě to neplatí v případě J. Menzela) .. tedy na velkém plátně v kině, myslím si, že se některé „filmové“ věcí v televizi dají vcelku skousnout, ale jen v televizi (!) .. jak tak jdou léta, století, občas se tam na něco ze zvědavosti podívám (masochista) a to mi téměř vždy potvrdí, že dělám dlouhodobě jen a jen dobře … tohle bylo a je i po druhém shlédnutí pro mě velmi příjemné překvapení / pohlazení (v televizi) – dospělým s citem a srdcem přístupným pro svérázný dětský svět a kapkou té nutné životní zkušeností o složitosti manželských vztahů to dá určitě víc než těm malým dětem (divákům), pro které to ale samozřejmě není vůbec nic zlého, nebo nějak náročného k pochopení, i když samozřejmě jen těch dětských záležitostí, pro dospělé je tu toho k zamyšlení přece jen mnohem více .. já uznávám, když někdo opravdu umí a něco se mu povede: je zcela zřejmé, že paní režisérka umí – tohle se jí moc povedlo, jestli má sama v osobním životě nějaké děti, tak jim závidím jejich maminku … (13.02.2012)

Z časů temnot české kinematografie vzešla legenda. O režisérce Procházkové... O příchodu kvality... O filmu s magickou silou... Kdopak by se vlka bál? Omlouvám se za ten Excaliburový úvod, ale když mě něco tak moc potěší, zaslouží si to malou královskou oslavu. Výborný film, reálné postavy, přirozené dialogy, velmi dobří herci, kteří ukazují, že když se nemusí prát se seriálovými plky, mají co ukázat. Trochu jsem se bál dětského obsazení, ale zbytečně. Jako bych se ocitl v éře filmů Věry Plívové - Šimkové. Děti působí opravdu jako děti, mají své chápání světa, které je sice naivní, ale ne hloupé a infantilní. Díky představitelům Terezky (Dorotka Dědková) a jejím kamarádům ze školky je snadné se jím nechat pohltit. Příběh je napsán citlivě a dokáže dojmout. Holčička, která si vykládá změny v chování dospělých jinak, než co skutečně znamenají, a nevidí, že se možná hroutí vztah maminky a tatínka. Pro konfrontaci dětské představivosti a krutého světa dospělých (Kuře melancholik, Faunův labyrint) mám zřejmě nějakou slabinu. Působivost snímku je umocněna technickou stránkou. Pro český film této éry je neobvyklé vyprávění obrazem, dialogy mimo záběr, dynamický střih, barevnost obrazu. možná by se nějaké chybky našly, ale proč, když se mi to tak líbilo. Jen tak dál a pak že není o čem točit. (06.12.2008)