Bláznovství

Naprosto výtečný Ben Kingsley, který je bohužel protipólem ztuhlého herectví Joshe Pecka. Ben zde předvádí roli stárnoucího hipíka a psychologa Squirese, který kouří trávu, vzpomíná na 60. léta, kdy si užíval každý s každým, hrál Bob Dylan, užívali se všechny různé drogy a nechce ani trochu dospět, což dokazuje i náhodným sexem s Union (jedna ze sester Olsenových). Peck v roli drogového dealera Lukea Shapira, který je naopak panic, poslouchá rap a do první holky, kterou potká se bláznivě zamiluje. Filmu chybí tempo a sráží ho herectví Pecka. Kingsley ačkoliv se snaží, co mu síly stačí a je naprosto úžasnej, tak film bohužel nedokáže vytáhnout na nadprůměr. (14.03.2009)

Benu Kinsleymu uvěřím naprosto jakoukoliv roli. Ten herec je naprostý chameleon, přičemž má čuch na zajímavé scénáře. Bláznovství není velký snímek, ani nemá ambice nějak ohromit, v čemž je právě jeho nejohromnější síla... Dospělí se tu občas chovají jako děti a děti se občas musí chovat dospěle... To prohazování rolí a zodpovědnosti mi připomíná prohazování rolí v době středověkých karnevalů, kdy si každý mohl vyzkoušet opačnou životní roli... možná i proto, aby lépe pochopil sebe sama... (21.08.2012)

Asi už jsem lunetik, ale jsem na to hrdej. Tenhle film mi fakt sedl. Kombinace vtipu, patosu, romantiky, nadsázky a drog mě naprosto dostala. Je možno mít tisíce námitek, ale faktem je, že jsem se báječně bavil. Když se dá Ben Kingsley jako psycholog dohromady se svým pacientem, kterej mu dává hulení místo placení terapie, nemůže to prostě bejt špatný. Je tam všechno,co chci od filmu. 85% (22.01.2013)

Ne že bych až tak moc vyhledával filmy s drogovou problematikou, ale upoutalo mne jméno Bena Kingsleyho. A musím říci, že jsem ani na chvilku nelitoval. Ben byl ve své roli psychiatra, který má svých starostí také až nad hlavu, ale ač utrápený svým životem, neztrácí svůj svérázný optimismus, naprosto úžasný. Své "marjánkové role" se zhostil naprosto věrohodně a i když té marjánky a všeho kolem ní bylo ve filmu habaděj, nebyla vlastně tou nejdůležitější a v povedeném snímku šlo vlastně úplně o něco jiného. A to jiné bylo díky výborným hereckým výkonům (nejenom Bena Kingsleyho) znázorněno poutavou a velice originální formou, takže se divák ani na chvíli nenudil. A občas ho napadaly i zvláštní myšlenky, kdo vlastně komu pomáhá resp. kdo je tady terapeut a kdo pacient ? To všechno díky famóznímu Benu Kingsleymu fungovalo naprosto perfektně, hip hop do filmu taktéž seknul perfektně (i když preferuji jiné styly) a "terapeutické" metody krásné Olivie Thirlby také nebyly k zahození. Ono na tom, že i když v tom reálném životě to mockrát stojí za prd, člověk by se měl zaměřit na ty pozitivní věci a naplno si je užívat, ten dopad těch průšvihů se alespoń sníží. V opačném případě to "negativní myšlení" situace jen dále stupňuje a zhoršuje a to opravdu není to správné ořechové ... (18.07.2019)

Z Wackness se vyklubal prímovej film. Chvilku trvalo, než jsem si zvykla na jeho tempo a jakési gothic zabarvení, taky jsem si říkala, že tohle už tu v jednotlivostech i různých kombinacích mockrát bylo, ale nevím, jestli jsem už tak deformovaná, že se na určitý model můžu dívat pořád dokola, aniž by mě omrzel, nebo si místo na slunci v mé duši vydobyl jemnými nenásilnými odchylkami v drobných detailech, ale prostě se mi to moc líbilo. Ben Kingsley mi připomněl svou krásnou postavu z Elegy, jakoby to byla jeho možná alternativa. Stárnoucí chlap, co má všeho včetně sebe po krk ale pořád žízeň po životě. Jeho výkon mi narozdíl od malinové komise nepřišel špatný, naopak. V té sebeironii záchvěvy touhy po už nestihnutelném ... já mu to věřila. A věřila jsem to i těm ostatním. I hip-hopu. (24.08.2009)