1303 góšicu

A to strašáni těch duchu proklatéch... Klasickej problém japonskejch filmů - všechny japonky mají dlouhý rovný černý vlasy a pak se od sebe nedají rozeznat. Klasickej problém japonskejch hororů - jsou o duchách, je tam záhadná malá holčička, hrůzný příběh z minulosti, zlej duch a hlavní hrdinka (vždycky ženská) musí udělat něco, aby se duchovi dostalo pokoje. Takže vůbec nic zajímavýho, ani lekačky, ani mrazení, ani gore. Tohle všechno už jsme nejednou viděli... ale tohle ani povedený nebylo... (13.11.2008)

Zápletka je všední a neoriginální, jak jen v japonských horrorech poslední doby bývá, v tomhle ohledu žádné překvapení. Ale Japonci pořád umí dobrou atmosféru. Tohle je takové spíše psychologické drama (byť s nevyhnutelnou duchařinou), na němž se mi docela líbilo, že se postupně věnoval třem různým lidem a post hlavní hrdinky byl docela putovní (než se cyklus uzavřel). Atmosféru to mělo tu a tam výbornou. Stejně tak hudbu. A jo, dvakrát jsem se dost lekl, několikrát měl husí kůži. Takže jsem vlastně docela spokojen, byť to zcela určitě mohlo být lepší. 3,5* (09.02.2013)

Po všech stránkách naprosto průměrnej duchařskej horor, ale fakt naprosto průměrnej. Lekačky téměř žádný, pointa s týrající matkou uboze nedostačující a atmosféra skoro žádná a to ani nemluvim o tom, že něco jako vysvětlení skákání z toho balkónu tu moc neni. A jestli si někdo myslí, že by to mohl zachránit vygradovanej konec, tak má sice pravdu, ale nestalo se, ten byl snad ze všeho nejhorší, i když něco, co by se dalo označít za napětí tam bylo (20.02.2009)

Ačkoliv se snímek snaží vypadat tvrdě a mrtvolami se to tady jenom hemží, tak nejde o nic jiného než hodně průměrný film, který moc originality nepobral. Scénárista se nechal inspirovat známými filmy, ve kterých figurují prokleté byty a ani zde neopomněl obtočit hlavní zápletku okolo šikmooké dívky s dlouhými černými vlasy. V dobách kdy jsem žral filmy jako Kruh či Nenávist jsem si na tohle nikdy nestěžoval, jenže teď už mi to pomalu začíná lézt krkem. Snad v každém druhém asijském filmu se to točí právě okolo takové dívenky a už to začíná být hodně okoukané. Souhlasím ovšem s názorem, že dokud se na scéně neobjeví právě ona černovláska, tak má film místy opravdu zajímavou atmosféru. Především pak začátek nám nabídne několik „lekacích“ momentů, kterých bylo ovšem postupem času stále méně. Potom se už ovšem začala pomalu na place vkrádat nuda. Prostřední pasáž postrádá větší dávku napětí a když do toho nepočítám trojitou sebevraždu, tak tu ani nic moc zajímavého ke shlédnutí nebylo. Až závěr nám nabídne finální rozuzlení, které ovšem moc lidí nepřekvapí a už vůbec nevyděsí. (20.08.2011)

Co to smrdí v té skříni? Až na pár fajn scén juonovského typu nijak z průměru nevybočující japonský jü-rei horror, jenž obsahuje všechny typické subžánrové propriety. Nejnapínavější jsou jednoznačně scény, které pracují s nelibými zvuky a vlasatice o sobě nechává jen tušit. Jakmile vstoupí na scénu za doprovodu tuny flashbacků, film postupně spadne o pár strašících pater dolů, ať si hrdinka v závěru příkladně třeští oči jak chce. A to se to rozjelo tak nadějně... (20.04.2008)