Režie:
Ataru OikawaScénář:
Kei ÓišiKamera:
Tokušó KikumuraHudba:
John LissauerHrají:
Noriko Nakagoši, Eriko Hacune, Juka Itaja, Arata Furuta, Čika Arakawa, Naoko Ótani, Rie Kató, Tacuhiro JamaokaObsahy(1)
Sayaka je nadšená z toho, že má konečně svůj vlastní byt, a proto pozve své nejlepší přátele na oslavu. Nicméně uprostřed párty se stane něco strašného, Sayaka se začne chovat divně a vyskočí z okna. Její rodina je zdrcena, nikdo nechápe proč to udělala. Sayaka nikdy neměla sebevražedné sklony. Její sestra Mariko to tak nenechá a začne pátrat po příčině události. Zjistí, že to není první sebevražda v tomto bytě. Ačkoli není Mariko v žádném případě pověrčivá, její dosavadní zkušenosti se zhroutí v momentě, kdy se setká se zlem, které si ani nedokážeme představit. (topr harley)
(více)Recenze (17)
Tak tohle se nepovedlo. A to vůbec. Čekal jsem další Japonskou duchařinu takže film šel hezky na noční promítání. Ale to co se událo byla blbost. Od začátku do konce nuda, a tuna keců které mě nebavily. Atmosféra totálně nulová a lekací scény nefungovaly ani trochu. Herci byly celkem strašný a neuměly vůbec hrát. Jen se protloukají naprosto nudným příběhem kterej se prostě nerozjel. Nuda a šed jedna hvězda za konec kterej měl něco do sebe. Ale tohle považuju za jedno z nejhorších co Japonsko vytáhlo. Aspoň že remake nemůže být horší. ()
Slaboučká japonská duchařina, kde se veškerá "hrůza" děje způsobem buď navýsost profláklým (bubák stojí/projde v pozadí), nebo samoúčelným, ničím nepodloženým (když zazvoní telefon, půjdu ho zvednout a bát se budu až toho, co uslyším; tady však začne hučet hudba, hrdinka vykulí oči a dvě minuty se vyděšeně plouží k vyzvánějícímu mobilu, i když se doposud nic divného nestalo!). A konec jsem nepobral, takže tak... ()
Další ze série mnoha japonských duchařin, která nenadchne ani neurazí. Námět a zápletka nejsou nic originálního a vše běží v zaběhnutých (a taky místy už dost okoukaných) kolejích. Dá se v podastatě říci, že pro někoho, kdo je v asijských hororech zběhlý, to nic nového nemůže přinést, zatímco pro toho, kdo se s asijskou produkcí setkává poprvé, je to maximálně dost nevšední zážitek. Pár lekaček docela ujde, herecké obsazení je průměrné a atmosféra zde sem tam taky je. A i když závěr byl dost nepovedený, dávám 3*, protože se nejedná o debilitu, u které byste se vyloženě nudili. ()
A to strašáni těch duchu proklatéch... Klasickej problém japonskejch filmů - všechny japonky mají dlouhý rovný černý vlasy a pak se od sebe nedají rozeznat. Klasickej problém japonskejch hororů - jsou o duchách, je tam záhadná malá holčička, hrůzný příběh z minulosti, zlej duch a hlavní hrdinka (vždycky ženská) musí udělat něco, aby se duchovi dostalo pokoje. Takže vůbec nic zajímavýho, ani lekačky, ani mrazení, ani gore. Tohle všechno už jsme nejednou viděli... ale tohle ani povedený nebylo... ()
Co to smrdí v té skříni? Až na pár fajn scén juonovského typu nijak z průměru nevybočující japonský jü-rei horror, jenž obsahuje všechny typické subžánrové propriety. Nejnapínavější jsou jednoznačně scény, které pracují s nelibými zvuky a vlasatice o sobě nechává jen tušit. Jakmile vstoupí na scénu za doprovodu tuny flashbacků, film postupně spadne o pár strašících pater dolů, ať si hrdinka v závěru příkladně třeští oči jak chce. A to se to rozjelo tak nadějně... ()
Galerie (4)
Photo © 3D Communications
Reklama