Northangerské opatství

Typický film pro televizi, na kterém nemohlo být nic drahé. Film sice nepůsobí levně, ale třeba kostýmově je s ohledem na dobu příběhu spíše chudý. Příběh se vyvíjí velmi pomalu, zato v poslední půlhodině se zase vše rychle vyřeší a ukončí. Moc společného to s původní knihou mít nemůže, protože to působí velmi prázdně. Hudba: Charlie Mole (26.02.2011)

Tento film i přes určité vybočování neustále budí dojem příběhu z růžové knihovny. Závěr filmu tento pocit dost dokazuje, což filmu trochu ubírá na žánrové kvalitě. Přesto ale je tento, dá se říct klasický, příběh protkán kvalitní atmosférou trochu mi připomínající "Fanny Hillovou". Tři hvězdy jsem dal proto, že jsem očekával trochu dramatičtější a možná i více mysteriózní příběh. Jedná se o to, že knižní předloha mohla být plošší a režisér chtěl trochu toho dramatu přidat anebo byla kniha dost dramatická a režisér to prostě na takovou úroveň nevytáhl. Knihu jsem ale nečetl, nemohu tedy hodnotit. Film byl tedy více romantický než tajemný. K této "sladkosti" dle mého soudu přispěla svým roztomilým projevem představitelka naivní a zasněné mladé dívky. JJ Feild byl sympatický a velmi příjemný, v některých pasážích se mi ale zdálo, že trošku přehrával. A to například v závěru, kdy vysvětluje chování a pohnutky svého otce, SPOILER: jenž svým chladem a vypočítavostí pomalu psychicky zabíjí svou ženu. KONEC SPOILERU. Celkově vzato: film je pro romanticky rozněžněné duše dobrou volbou. Mně ale k lepšímu hodnocení přece jen několik dějových vyhrocení chybělo. (10.12.2010)

Obstojná adaptace, která k příběhu, jímž se Austenová lehce vysmívala gotickým románům, přidala scény hrdinčiných romantických představ. Většinou spojených s vášnivostí a evidentní touze po sexu - což teda u Austenové takhle otevřeně nenajdeme. Zajímavé, že se filmová Cate domnívá, že její vyvolený prozradil svému otci, co za bláznivé podezření pojala. Přitom v knize jasně stojí, že věděla, že by jí něco takového nikdy neudělal. Knižní Cate věřila charakteru Henryho mnohem víc než ta filmová. Že by se nám morálka od časů Austenové posunula k horšímu? SHRNUTÍ: Když se muž vyzná v mušelínu, je to výhra v loterii. (01.12.2018)

Spisovateľka Jane Austenová je skvelá, v kontexte doby, v ktorej tvorila, jedinečná. Morálny podtex príbehov je dnešnému čitateľovi, v tomto prípade divákovi, trochu smiešny, nie sme na moralizovanie už zvyknutí, ale satira spoločnosti, v ktorej nás pobaví naivita žien živená hlúpymi ženskými románmi, je nadčasová. V knihách badať výborný postreh najmenších detailov ženského správania a v tomto filme detto. Výborne som sa na predstavivosti Catherine a potešilo ma nostalgické prostredie anglického vidieka, ktoré môžem vždy. (02.04.2010)

Docela milé, místy i dost vtipné, hlavně ty romantické představy hlavní hrdinky ("Vyrušil ho náhlý hluk. Blížil se. Dveře se prudce rozletěly. Vešel muž, který za sebou násilím táhl krásnou dívku. Tvář měla zmáčenou slzami a zrůzněnou strachem a úzkostí." To je skoro jako bych to napsal já   ), některé narážky či neobratnosti a nezkažená naivita ("Rád bych navštívil Allenovy. Mohla by mi slečna Morlandová ukázat cestu?" - "Ale jejich dům je vidět z okna." - "Mlč, Lucy."   ) a poukaz na dobové zvyklosti (nemůžeme spolu promluvit, dokud nás formálně nepředstaví). Vytknul bych asi že je to od začátku až příliš jasně nalinkované, že pak sourozenci Thorpeovi až příliš náhle zmizí ze scény. U Isabelly sice vidíme, jak se připravila o věneček, ale pak nějak šlus (kromě toho, že se pokouší si Isabellu usmířit dopisem) a její bratr, který si na Catherine dělal zálusk, zmizí z děje ještě daleko dříve. A vlastně i Isabellin bratr, přijde o snoubenku a pak nic, nějakou dohru, dopovězení, alespoň jako u Eleanor, by to chtělo. Ale celkově příjemné na letní odpoledne či večer. (12.07.2023)