Northangerské opatství

Milá adaptace Jane Austen, která mě velmi potěšila. Je to takové půvabné a odlehčené. Hlavní hrdinku s bujnou fantazií hraje přímo kouzelně Felicity Jones. Její postava s romantickými dobrodružnými představami je mi moc sympatická. :) Pana románově úžasného Tilneyho hraje můj top desítkově oblíbený JJ Feild, na kterého koukám ráda prostě vždycky a myslím, že patří k hercům s takovým old-fashioned filmovým šarmem. Jeho Henry je sympatický, příjemný a okouzlující tak jak to má být, aby se hlavní hrdinka zamilovala. Potěšila i Carey Mulligan ve vedlejší roli. Film má mnoho pěkných scén, vtipné dialogy, lehce tajemnou zápletku a krásné dobové kostýmy a stylizaci. pozn. Nevím, proč je na zdejším českém plakátu vyobrazena slečna Morland se svým bratrem..... a ne s Henrym. :) (08.06.2012)

Typický film pro televizi, na kterém nemohlo být nic drahé. Film sice nepůsobí levně, ale třeba kostýmově je s ohledem na dobu příběhu spíše chudý. Příběh se vyvíjí velmi pomalu, zato v poslední půlhodině se zase vše rychle vyřeší a ukončí. Moc společného to s původní knihou mít nemůže, protože to působí velmi prázdně. Hudba: Charlie Mole (26.02.2011)

Ačkoli jsem si myslela, že Pýcha a předsudek je dílo z pera J. Austen nejvíce prodchnuto ironií a vtipem, pak musím přiznat, že Northanger Abbey mě pobavilo mnohem více. Neskrývaná legrace ze soudobých populárních románů a jejich naivních a unášených hrdinek je chvílemi brilantní. Něco se do filmu dostalo, mnohé bohužel. Musím přiznat, že postava Henryho a její ztvárnění je perfektní a Catherine líbezná, povinnost divákům (divačkám) tohoto žánru však velí, romantika nad romantiku! Čímž toto zpracování obstálo dostatečně. Kdo chce více humoru, ať sáhne po knize, všem ostatním není ale Opatství Northanger ani životu nebezpečné, ani děsivé (viz UDOLFO). (05.01.2011)

Celý příběh se odehrál příliš rychle, chybělo pár zásadních "hlášek" a okamžiků. Film to byl docela hezký, ale mohl se víc držet předlohy, aby byly činy hrdinů věrohodnější... v té době se takhle nejspíš lidé nechovali, ale co už. Toto zpracování knihy Jane Austen se mi líbilo ze všech nejmín, snad i Vášeň a cit (Becoming Jane) byl lépe a věrohodněji zpracován. (11.10.2008)

Tento film i přes určité vybočování neustále budí dojem příběhu z růžové knihovny. Závěr filmu tento pocit dost dokazuje, což filmu trochu ubírá na žánrové kvalitě. Přesto ale je tento, dá se říct klasický, příběh protkán kvalitní atmosférou trochu mi připomínající "Fanny Hillovou". Tři hvězdy jsem dal proto, že jsem očekával trochu dramatičtější a možná i více mysteriózní příběh. Jedná se o to, že knižní předloha mohla být plošší a režisér chtěl trochu toho dramatu přidat anebo byla kniha dost dramatická a režisér to prostě na takovou úroveň nevytáhl. Knihu jsem ale nečetl, nemohu tedy hodnotit. Film byl tedy více romantický než tajemný. K této "sladkosti" dle mého soudu přispěla svým roztomilým projevem představitelka naivní a zasněné mladé dívky. JJ Feild byl sympatický a velmi příjemný, v některých pasážích se mi ale zdálo, že trošku přehrával. A to například v závěru, kdy vysvětluje chování a pohnutky svého otce, SPOILER: jenž svým chladem a vypočítavostí pomalu psychicky zabíjí svou ženu. KONEC SPOILERU. Celkově vzato: film je pro romanticky rozněžněné duše dobrou volbou. Mně ale k lepšímu hodnocení přece jen několik dějových vyhrocení chybělo. (10.12.2010)