Northangerské opatství

Která mladá dívka by neznala romány Jane Austenové. Ač tento nepatří mezi její nejvyhlášenější, též se jedná o krásný romantický příběh. Měla jsem mírný strach, že tento film nenaplní mé očekávání, ale rozhodně se tak nestalo a já jsem měla možnost zhlédnout nádherný film. Herci úžasní, objevil se zde zajímavý efekt - záběry ze snů a představ mladičké a dosti naivní Cathrine. Zahráno to bylo naprosto skvěle. Konec bych řekla, že byl oproti ostatním částem filmu trochu uspěchaný, ale to nic nemění na tom, že se mi film neskutečně líbil. (24.04.2009)

Tento film i přes určité vybočování neustále budí dojem příběhu z růžové knihovny. Závěr filmu tento pocit dost dokazuje, což filmu trochu ubírá na žánrové kvalitě. Přesto ale je tento, dá se říct klasický, příběh protkán kvalitní atmosférou trochu mi připomínající "Fanny Hillovou". Tři hvězdy jsem dal proto, že jsem očekával trochu dramatičtější a možná i více mysteriózní příběh. Jedná se o to, že knižní předloha mohla být plošší a režisér chtěl trochu toho dramatu přidat anebo byla kniha dost dramatická a režisér to prostě na takovou úroveň nevytáhl. Knihu jsem ale nečetl, nemohu tedy hodnotit. Film byl tedy více romantický než tajemný. K této "sladkosti" dle mého soudu přispěla svým roztomilým projevem představitelka naivní a zasněné mladé dívky. JJ Feild byl sympatický a velmi příjemný, v některých pasážích se mi ale zdálo, že trošku přehrával. A to například v závěru, kdy vysvětluje chování a pohnutky svého otce, SPOILER: jenž svým chladem a vypočítavostí pomalu psychicky zabíjí svou ženu. KONEC SPOILERU. Celkově vzato: film je pro romanticky rozněžněné duše dobrou volbou. Mně ale k lepšímu hodnocení přece jen několik dějových vyhrocení chybělo. (10.12.2010)

Celý příběh se odehrál příliš rychle, chybělo pár zásadních "hlášek" a okamžiků. Film to byl docela hezký, ale mohl se víc držet předlohy, aby byly činy hrdinů věrohodnější... v té době se takhle nejspíš lidé nechovali, ale co už. Toto zpracování knihy Jane Austen se mi líbilo ze všech nejmín, snad i Vášeň a cit (Becoming Jane) byl lépe a věrohodněji zpracován. (11.10.2008)

„Nejhorší zločiny jsou zločiny srdce.“ Trávit čas na stránkách románů je skoro stejně škodlivé jako odpočívat u pohyblivých obrázků. Když to přeženete a navíc máte od sudiček ve vínku a hlavě přebujelou fantazii, může se snadno stát, že se vám realita poněkud zašmodrchá. Jenže mě fitness nikdy nic neříkal a tak si občas ráda nezdravě odpočinu u příběhu, kteří znají i něco jiného než kancelářskou židli a postel. Převlékají se ke každému jídlu, stolují se stříbrem (kdepak pizza a seriál :), vyšívají, chodí na dlouhé procházky, píší dopisy, předčítají z tlustých knih a zasněně hledí na krajinu. I když jsou mnohem lepší adaptace Jane Austen než tato (Henry sice vypadá jako jeden můj kamarád, ale Catherine je strašná husa, moralizování na konci fakt nemuselo být a stavba příběhu stojí za starou belu), úplný malér to taky není (opatství je pěkné a zlý bratr taky). No a teď zpátky do rachoty. (17.01.2017)

Oproti minisérii Pýcha a předsudek (od stejného scénáristy), postrádá toto zpracování košatost vyprávění a nějaké to překvapení ve vývoji hlavních postav. Vše pak vyznívá až příliš pohádkově, kdy dokážeme odhadnout povahu každé postavy od první minuty, co se objeví na scéně. Celkově ale příjemné dílko. (11.04.2009)