Northangerské opatství

Ačkoli jsem si myslela, že Pýcha a předsudek je dílo z pera J. Austen nejvíce prodchnuto ironií a vtipem, pak musím přiznat, že Northanger Abbey mě pobavilo mnohem více. Neskrývaná legrace ze soudobých populárních románů a jejich naivních a unášených hrdinek je chvílemi brilantní. Něco se do filmu dostalo, mnohé bohužel. Musím přiznat, že postava Henryho a její ztvárnění je perfektní a Catherine líbezná, povinnost divákům (divačkám) tohoto žánru však velí, romantika nad romantiku! Čímž toto zpracování obstálo dostatečně. Kdo chce více humoru, ať sáhne po knize, všem ostatním není ale Opatství Northanger ani životu nebezpečné, ani děsivé (viz UDOLFO). (05.01.2011)

Docela milé, místy i dost vtipné, hlavně ty romantické představy hlavní hrdinky ("Vyrušil ho náhlý hluk. Blížil se. Dveře se prudce rozletěly. Vešel muž, který za sebou násilím táhl krásnou dívku. Tvář měla zmáčenou slzami a zrůzněnou strachem a úzkostí." To je skoro jako bych to napsal já   ), některé narážky či neobratnosti a nezkažená naivita ("Rád bych navštívil Allenovy. Mohla by mi slečna Morlandová ukázat cestu?" - "Ale jejich dům je vidět z okna." - "Mlč, Lucy."   ) a poukaz na dobové zvyklosti (nemůžeme spolu promluvit, dokud nás formálně nepředstaví). Vytknul bych asi že je to od začátku až příliš jasně nalinkované, že pak sourozenci Thorpeovi až příliš náhle zmizí ze scény. U Isabelly sice vidíme, jak se připravila o věneček, ale pak nějak šlus (kromě toho, že se pokouší si Isabellu usmířit dopisem) a její bratr, který si na Catherine dělal zálusk, zmizí z děje ještě daleko dříve. A vlastně i Isabellin bratr, přijde o snoubenku a pak nic, nějakou dohru, dopovězení, alespoň jako u Eleanor, by to chtělo. Ale celkově příjemné na letní odpoledne či večer. (12.07.2023)

„Nejhorší zločiny jsou zločiny srdce.“ Trávit čas na stránkách románů je skoro stejně škodlivé jako odpočívat u pohyblivých obrázků. Když to přeženete a navíc máte od sudiček ve vínku a hlavě přebujelou fantazii, může se snadno stát, že se vám realita poněkud zašmodrchá. Jenže mě fitness nikdy nic neříkal a tak si občas ráda nezdravě odpočinu u příběhu, kteří znají i něco jiného než kancelářskou židli a postel. Převlékají se ke každému jídlu, stolují se stříbrem (kdepak pizza a seriál :), vyšívají, chodí na dlouhé procházky, píší dopisy, předčítají z tlustých knih a zasněně hledí na krajinu. I když jsou mnohem lepší adaptace Jane Austen než tato (Henry sice vypadá jako jeden můj kamarád, ale Catherine je strašná husa, moralizování na konci fakt nemuselo být a stavba příběhu stojí za starou belu), úplný malér to taky není (opatství je pěkné a zlý bratr taky). No a teď zpátky do rachoty. (17.01.2017)

Která mladá dívka by neznala romány Jane Austenové. Ač tento nepatří mezi její nejvyhlášenější, též se jedná o krásný romantický příběh. Měla jsem mírný strach, že tento film nenaplní mé očekávání, ale rozhodně se tak nestalo a já jsem měla možnost zhlédnout nádherný film. Herci úžasní, objevil se zde zajímavý efekt - záběry ze snů a představ mladičké a dosti naivní Cathrine. Zahráno to bylo naprosto skvěle. Konec bych řekla, že byl oproti ostatním částem filmu trochu uspěchaný, ale to nic nemění na tom, že se mi film neskutečně líbil. (24.04.2009)

Oproti minisérii Pýcha a předsudek (od stejného scénáristy), postrádá toto zpracování košatost vyprávění a nějaké to překvapení ve vývoji hlavních postav. Vše pak vyznívá až příliš pohádkově, kdy dokážeme odhadnout povahu každé postavy od první minuty, co se objeví na scéně. Celkově ale příjemné dílko. (11.04.2009)