Zapomenutá dáma (S05E01)

Tak takový spek hned na začátku, to je i na mne moc. Kolumbus zazvoní, sluha otevře, Kolumbus mu řekne že je z oddělení vražd. Sluha jej evidentně nezná, ale posílá jej dál a osloví jej jako poručíka. Kolumbus se mu ničím neprokázal, ale sluha ví jeho hodnost. Boooože. Jasně, že za to bude asi moci spíše překlad, ale to u toho všichni chrápali? No, tentokrát dávám dvacet za Columba stromolezce. A za odpůrce zbraní. Taky dvacet. (10.08.2018)

,,Já spadnu a bude z tebe placka.“ Tento díl rozhodně nepatří mezi ty obyčejné. Vražda i poručíkovo vyšetřování se nesou v typickém duchu. Rozesmály mě vsuvky se psem Psem a poručíkova dlouho odkládaná zkouška ze střeleb. Závěr je však jak vystřižený z nějakého napínavého dramatu. Je tam hodně napětí, hodně citu a závěr, který rozhodně překvapí svou originalitou i emoční hloubkou. (05.11.2015)

Zapomenutá dáma je tradiční klasický díl. Sice je děj takový průměrnější, žádné větší napětí, ale zato vtipný. K plusu je také to, že se Colombo netočí jen a jen kolem svého vraha, který by mu pořád dokola omílal své teorie. Dosti se mi líbil vskutku netradiční konec, kdy Colombo sice provede rozuzlení celé zápletky, přesto vraha nedopadne. (01.04.2012)

Janet Leigh bylo v době natáčení 48 let, tady vypadá podle dnešních měřítek skoro na 70. V té době holt dámě nějaká ta vráska či šedina na kráse neubírala, naopak mohla zdůrazňovat její zralost a důstojnost. Dekadentní kult věčného mládí přišel až v 80. letech. Tahle epizoda se nesla na vlně nostalgie po starých hollywoodských či broadwayských muzikálech, která v mém případě bohužel příliš nezapůsobila, protože tuto éru jsem nezažil a muzikály rád nemám. Závěrečné usvědčení bylo tradičně pro legraci, paní Willisová přece mohla třeba na chvíli usnout (u takové koniny by nebylo divu) nebo si odskočit na toaletu. Motiv poručíka uháněného kvůli restům na střelnici tak trochu vyšuměl do prázdna. Doufal jsem, že ho někdo z inspekce přijde zadržet zrovna ve chvíli, kdy se on bude chystat zatknout vraha. (23.02.2019)

Sám o sobě nijak objevný díl (zvláště motiv vraždy je spíš pro zasmání), avšak herecká přítomnost Janet Leighové v nezvyklé roli vražedkyně ztrácející paměť, je krásná. A musím přiznat, že při scéně, kdy se tato dáma v černých legínách a obtahovacím roláku jako kočka plíží nocí, zamžily se mi oči nostalgií. Je něco pravdy na tom, že tato generace, jejíchž několik posledních mohykánů ještě žije, měla něco, čeho nějaké Kidmanové, Berryové atd. nikdy nedosáhnou. Něco, co nedokážu popsat. Ale věřte, že nepláču často, při záběrech důchodkyní lezoucích na strom... (23.01.2005)