W.

Nadprůměrný výkon Joshe Brolina dělá z tohoto filmu nadprůměrné životopisné drama, na kterém je sice vidět konstruktivismus a politické zaměření pana "války" Olivera Stonea, nicméně jako prvotní diskurz do zahraniční politiky USA po 11. září poslouží tento film poměrně solidně. Poučné, leč nikoliv zcela přesné! 7/10! (04.01.2011)

Prezidenti USA to nikdy neměli, nemají ani nebudou mít lehké. A dvojnásob to platilo právě pro Bushe. Prezidentovi jde sice v první řadě o to konat dobro a dělat správná rozhodnutí, ve výsledku ale stejně musí volit menší zlo, kompromis a to vše s přijatelnými ztrátami. Oliver Stone si tak po slabém WTC částečně napravuje reputaci velmi zdařilým životopisem o nejneoblíbenějším prezidentovi USA, kterého dokonale věrně ztvárnil Josh Brolin. (11.02.2009)

Myslel som si, že toto dielo prejde nejakou tou kontrolou samotného Georga W.Busha, avšak neviem no... váham nad tým, či by chcel byť takto vykreslený v tzv. svojej "autobiografii". No a Oliver Stone... W. je veľmi povrchný snímok, ktorý sa snaží o všetkom, ale v konečnom dôsledku je o ničom... Kopa známych tvári a smotánky politickej scény, reálne zobrazenie (povrchné) a Josh Brolin v skutočnom svete veľkej politiky... 6/10 (03.02.2009)

Jeden z nejlepších filmů Olivera Stonea. Mistrovské dílo. ____ Zmínku zasluhuje především způsob, jakým se tu pracuje s žánrem: (i) Hlavní postava Bushe představuje neustále pozměňovanou, velice silnou žánrovou figuru – jednou westernového cowboye, poté kazatele, naftaře, nebo republikána – zasazovanou do tomu odpovídajících žánrových světů: komedie, satira, rodinné drama, politický thriller. Každý z těchto světů představuje jednu epochu Bushova života. Mění se ovšem pouze samotný Bush, okolní postavy (otec, manželka, poradci) žánrem zasaženi nejsou a zůstávají nezměnění. Konceptuálně tedy pracuje film se třemi rovinami, odstupňovanými podle toho, nakolik jsou infikované žánrem: Bush (motivátor - nejvíce) – žánr (prostor kolem Bushe - zpola) – okolí (nejméně). Konec filmu tak nenastává po válečném fiasku, ale naopak tehdy, kdy se Bush již nemůže přesunout z jednoho žánru do druhého, kdy nemůže utéct. Už nemá kam, žánry jsou vyčerpány, a s tímto zjištěním přichází i konec Bushe jako filmové postavy. Ukazuje se, že skutečný život a žánrová struktura filmu spolu mohou souviset více, než se zdá. (ii) Komedii obvykle spojujeme s etiketou, zatímco tragedii s etikou. Bushova výjimečnost spočívá v tom, že tyhle zavedená pojítka škrtá – velkorysým pohledem na globální mapu a nakládáním s vládními smlouvami spojuje komedii s etikou (protože rozhoduje o osudech milionu lidí), naproti tomu texaské vidláctví posunuje k tragedii Bushovu etiketu. Film to dává najevo i silnou „freudovskou“ otcovskou figurou (James Cromwell), která straší Bushe zjevně více než Saddám Husajn. (iii) Opětovně se ukazuje problematika žánru bio-pic, u něhož se hodnotí osobnost jako taková, ne filmové kvality. Dvojnásob to pak platí zde, kde geniální výkon Brolina ještě znatelněji posouvá ohnisko filmu do postavy Bushe. Přitom filmařsky je W. dílo uchvacující - brilantní kamera (dejte na mě, Papamichael je nový Richardson), brilantní rychlopalné dialogy (návaznost na Michael Clayton a Dobrou noc a hodně štěstí) a brilantní vedení herců. A je o to truchlivější, že tyhle kvality opomíjejí i odborná periodika, kterým se celá podívaná sužuje na pole ideologického a symptomatického čtení. Dokonce by se mohlo zdát, že kontroverzní téma odvádějící od formy nestojí „technikům" v čele s kameramanem a střihačem za námahu, ale Oliver Stone si dobře uvědomuje, že filmy posuzuje zejména čas, ni lidé. Chápe to i Bush: „V historii žádné místo mít nebudu, to budu přeci mrtvý.“ (05.02.2009)

Sice se nemůžu rozhodnout, jestli Stone Bushe glorifikoval či karikoval, ale biografie je to neskutečná. Záměrně se vyhýbá ‚zlomovým‘ momentům (žádná přímá konfrontace s 11/09, pouze se o ní mluví v min. čase), zato klade důraz na hlavního hrdinu, který se musí rvát s tím, co všechno mu život nachystá. Díky době vzniku to působí komplexně, ale za pár let (a dalších prezidentů) ztratí na aktuálnosti. Tím taky film tratí i na tom, že z (ne)politických důvodů jej žádní akademici nebudou nijak oslavovat, což je nefér minimálně k Joshu Brolinovi, který je… prostě si vzpomeňte na Bushovy projevy (intonace, gesta, postoje) a pak koukněte na film. Pochopíte, že Josh je jednoduše geniální! Nevím přesně, co jsem čekal, ale dostal jsem něco absolutně jiného. Stone neprovokuje, Stone překvapuje. Chytře! PS: Za pár let po tom neštěkne pes a bude to za 3*, ale teď to bavilo na plný plyn. (21.01.2009)