W.

Fenomenálne zahraný, svižný a niekoľkými super scénami okorenený životopis. Ale prekvapivo ideologicky aj formálne krotký.Aspoň na Stona. Prvé našťastie. Druhé bohužiaľ. Vyzerá to, že Robert Richardson bol pre neho omnoho dôležitejší než by sa na prvý pohľad mohlo zdať. Vlastne to je taký malý, dobrý filmík pre radosť od bývalého majstra. 7/10 . (07.04.2020)

Myslel som si, že toto dielo prejde nejakou tou kontrolou samotného Georga W.Busha, avšak neviem no... váham nad tým, či by chcel byť takto vykreslený v tzv. svojej "autobiografii". No a Oliver Stone... W. je veľmi povrchný snímok, ktorý sa snaží o všetkom, ale v konečnom dôsledku je o ničom... Kopa známych tvári a smotánky politickej scény, reálne zobrazenie (povrchné) a Josh Brolin v skutočnom svete veľkej politiky... 6/10 (03.02.2009)

Stone po predošlých skúsenostiach už asi nechcel pôsobiť veľmi tendenčne, tak sa rozhodol Busha viac-menej ušetriť a nechal sa jeho postavu vyslovene strápniť len raz. Ale zato tesne pred koncom filmu, kedy na to divák nezabudne. Dobrá taktika. A metafora na záver bola ešte lepšia - nechytiť loptičku, pretože mu nikto žiadnu nehodil. Prezident, ktorý nepochopil, že jeho post nie je len hra, nemohol zostať na výslní večne. Aj povolanie "syn" má svoje medze a životnosť. Našťastie. (02.12.2014)

Jeden z nejlepších filmů Olivera Stonea. Mistrovské dílo. ____ Zmínku zasluhuje především způsob, jakým se tu pracuje s žánrem: (i) Hlavní postava Bushe představuje neustále pozměňovanou, velice silnou žánrovou figuru – jednou westernového cowboye, poté kazatele, naftaře, nebo republikána – zasazovanou do tomu odpovídajících žánrových světů: komedie, satira, rodinné drama, politický thriller. Každý z těchto světů představuje jednu epochu Bushova života. Mění se ovšem pouze samotný Bush, okolní postavy (otec, manželka, poradci) žánrem zasaženi nejsou a zůstávají nezměnění. Konceptuálně tedy pracuje film se třemi rovinami, odstupňovanými podle toho, nakolik jsou infikované žánrem: Bush (motivátor - nejvíce) – žánr (prostor kolem Bushe - zpola) – okolí (nejméně). Konec filmu tak nenastává po válečném fiasku, ale naopak tehdy, kdy se Bush již nemůže přesunout z jednoho žánru do druhého, kdy nemůže utéct. Už nemá kam, žánry jsou vyčerpány, a s tímto zjištěním přichází i konec Bushe jako filmové postavy. Ukazuje se, že skutečný život a žánrová struktura filmu spolu mohou souviset více, než se zdá. (ii) Komedii obvykle spojujeme s etiketou, zatímco tragedii s etikou. Bushova výjimečnost spočívá v tom, že tyhle zavedená pojítka škrtá – velkorysým pohledem na globální mapu a nakládáním s vládními smlouvami spojuje komedii s etikou (protože rozhoduje o osudech milionu lidí), naproti tomu texaské vidláctví posunuje k tragedii Bushovu etiketu. Film to dává najevo i silnou „freudovskou“ otcovskou figurou (James Cromwell), která straší Bushe zjevně více než Saddám Husajn. (iii) Opětovně se ukazuje problematika žánru bio-pic, u něhož se hodnotí osobnost jako taková, ne filmové kvality. Dvojnásob to pak platí zde, kde geniální výkon Brolina ještě znatelněji posouvá ohnisko filmu do postavy Bushe. Přitom filmařsky je W. dílo uchvacující - brilantní kamera (dejte na mě, Papamichael je nový Richardson), brilantní rychlopalné dialogy (návaznost na Michael Clayton a Dobrou noc a hodně štěstí) a brilantní vedení herců. A je o to truchlivější, že tyhle kvality opomíjejí i odborná periodika, kterým se celá podívaná sužuje na pole ideologického a symptomatického čtení. Dokonce by se mohlo zdát, že kontroverzní téma odvádějící od formy nestojí „technikům" v čele s kameramanem a střihačem za námahu, ale Oliver Stone si dobře uvědomuje, že filmy posuzuje zejména čas, ni lidé. Chápe to i Bush: „V historii žádné místo mít nebudu, to budu přeci mrtvý.“ (05.02.2009)

Oliver Stone natočil snímek, kterým nikomu neublížil, tedy snad kromě sebe. To, že je Brolin v roli výtečný, je jedna věc, ale druhá je skutečnost, že ten film je vlastně o obyčejném člověku, který se snaží, aby se s tím, co přichází, vyrovnal. Popravdě, mě je jedno, že je G. W. Bush normální - obyčejný člověk. Nechápu, jaký smysl má dívat se dvě hodiny na film, který se nás snaží přesvědčit, o tom, že je Bush náš muž. A jestli tohle mělo být satirou a karikaturou tohoto muže, tak se to Stonovi podařilo tak dobře skrýt, že je z toho nakonec glorifikace a vlastně i opodstatnění války v Iráku. Brát skutečnost, že se film vyhýbá 11. září jako vhodný prvek, mi přijde jen jako nástroj vyhnout se kontroverzi, což se tomuhle snímku daří skvěle. Je neskutečně plochý. (07.04.2014)