Dárce

Docela mě to překvapilo. Čekal jsem celkem blbost, ale nakonec se mi to líbilo. Další film z řady nyní tak populárních postapo teen sci-fi. Nejde si nevšimnout podobnosti s dalšími filmy. Například mi to hned připomnělo Divergenci nebo Equilibrium. Divergenci tou uzavřenou společností a přidělováním rolí a Equilibrium tím braním léku proti emocím a celkově nudnou společností plnou pravidel. Co je zajímavé je barevné provedení. Tím jsem si zase vzpomněl na Městečko Pleasantville. Líbilo se mi, jak je to ze začátku černobílé a časem se začínají přidávat barvy. Když Jonas začínal vidět svět nezastřenýma očima. Tenhle prvek se ve filmu objeví víckrát. Ale teď k ději. Nápad sice moc originální není, ale provedení se mi líbilo. Taky Jeff Bridges jako Jonasův mentor byl dobrý. Meryl Streep zase hraje hlavní záporačku. Škoda, že tam je Taylor Swift tak málo... Každopádně není to nijak zásadní film a člověk by se obešel i bez něj. Konec mi vlastně přišel trochu nedotažený. I třeba Jonasův výstup s motorkou se mi zdál trochu nereálný. To samé i závěrečné řešení problému s pamětí. Ale co už. I další herci jsou dobří. "Omlouvám se. Omluva přijata." (18.01.2015)

Prvním z mnoha zajímavých a chvályhodných filmařských nápadů je použití černobílého filtru v první nekrátké části filmu - přesně ve chvíli, když začnete přemýšlet o zavolání obsluhy kina, se však objeví barevný náznak schválnosti. Dokud Jonas nezačne vnímat barvy, koukáme se na svět této společnosti jejíma očima. Poté ale film hned nepřepne do full color režimu, nýbrž postupným hrdinovým objevováním celého spektra barev pozorujete hravost scén se sytostí, kontrastem či selekcí barvy v černobílém záběru. Další příjemné překvapení v tomto méně ambiciózním futuristickém příběhu zastává celková výprava a kulisy. Například oproti Hostiteli, kde se tvůrci zmohli jen na celá stříbrná auta a helikoptéry, je tentokrát budoucí země obléknuta do moc hezkého kabátku. Soustava jakýchsi shodných satelitních městeček, na první pohled umístěných na vyvýšenině v oblacích, je od začátku jasným signálem vědomého odříznutí od okolního světa. I konkrétní architektura domovů, přijímací haly, venkovních prostor a interiérů nepostrádá důvtip, což taky velmi přidává na vtáhnutí do děje. Celé to pevnou rukou kočíruje schopný Phillip Noyce. Jedinou opravdovou výtku bych však měl pouze k poslední třetině/čtvrtině filmu, kdy se předchozí skvěle vybudované natěšení na závěr zvrtne v akční jízdu, která vůbec nekoresponduje se zbytkem. Těžko říct, jestli za to můžou samotní tvůrci, nebo nátlak studia, ale Dárce by si zasloužil adekvátnější konec. (13.09.2014)

,,Z NEPOŘÁDKU A ZMATKU, Z VELKÉHO UTRPENÍ, VELKÉ BOLESTI, ZE ZMATENÍ A ZÁVISTI A NENÁVISTI ... SE ZRODILO ŘEŠENÍ: SPOLEČENSTVÍ. KRÁSNÁ A KLIDNÁ MÍSTA, KDE NESOULAD PŘEŠEL V HARMONII."... /// Nádherně futuristickej vizuál světa, kde je všechno v rovnováze! Příběh, to je taková připomínka radostí i zla naší civilizace. A lásky. Takže myšlenku bych nezatracoval, jenže vono je to takový… aspoň myslím – málo akční, romantický, dobrodružný, ale hlavně kurva, málo emočně procítěný! Páč k čemu film, kterej nedokáže pořádně vyjádřit všechny pocity, na kterejch je postavenej příběh? To nemůže zachránit ani ,,Ironbatole“ roku 2014! /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Stejnojmennou knihu, kterou v roce 1993 napsala Lois Lowry, číst nebudu. 2.) Přemejšlím, co a jak vymýtit z našeho světa. 3.) Thx za titule ,,wacko“. /// PŘÍBĚH **** HUMOR ne AKCE * NAPĚTÍ ne (23.09.2014)

Jak vzít Equilibrium, omladit ho, dokurvit a jako naprosto nestravitelný kus hovna servírovat ještě zatepla divákům a tvářit se u toho, že to je naprosto originální počin? Toto je ten příklad, kdy si autorka vytřela prdel s Orwellem a výsledný produkt posloužil jako předloha pro Dárce. Jinak naprosto potvrzuji slova páně Segrestora. Snad bych i trochu přitvrdil. 10% (06.04.2021)

Pre mňa veľké prekvapenie. Trailer som nevidel, stačilo mi prečítať si anotáciu a čakať čo nakoniec v kinosále uvidím. A ono to nie je až tak teen ako sa hovorí. Režisér skvele pracuje s farbami a diváka vtiahne do filmu práve tým, že mu odkrýva farby prostredníctovm spoznávania zmyslov hlavného hrdinu. Tako ako postava o filme objavuje nové a nové veci z minulosti, tak divák dostáva zaujímavú hru už so spomínanými farbami a zvukmi(zvierat, šumenia mora, šuchotanie trávy). Ale aby som to zhrnul... film dokonale zaujal a vtiahol ma do deju, k tomu sa pridal skvelý stred filmu, kde sa ukázali charatery postáv a hlavná linka deju, no a celé sa to zakončilo urýchleným a trošku slabším koncom. [9. MFF Cinematik 2014] (12.09.2014)