Podivuhodné prázdniny rodiny Smolíkovy

Poslední dobou se rád vracím do dětství... Seriály jako Kačeří příběhy, Gumídci, Rychlá rota či Letohrátky se sice mohou pyšnit precizní animací, avšak příběhově nedisponují zkrátka ničím, co by staršího diváka nějak zaujalo... Rodina Smolíkových má v rukávu bezvadné hlášky, zajímavý děj (ty bezvýchodné a dramatické situace, které Týna vždy zabije nějakou nejapnou hláškou následovanou smíchem fakt zbožňuju :) a hlavně... ŘEŠÍ SE ZDE SKVĚLÁ TĚMATA! Mafie, terorismus, padělání peněz, únosy... Dokonce i takové detaily jako chlast nebo postava s cigárem jsou zde k vidění... A to je něco, co by dnes v animáku pro děti působilo značně kontroverzním dojmem... Příběh z části dětinský a místy až bolestně depresivní a reálný, skvělé hlášky a super animace. Slabších pět :) (08.11.2018)

Což naplat, vesmírná dobrodružství se mi kdysi zaryla pod kůži a tak si nemohu nechat ujít ani dobrodružnou cestu kolem světa. Sice mi tu hrozně chyběl Ládínkův mluvící pes Zorro, ale i přes to se vždy a stále znovu výborně bavím. Tohle je prosě nesmrtelná klasika. 80 % (19.04.2010)

Sci-fi o tom, jak rodinka z lidově demokratického státu ze dne na den bez potíží vycestuje do kapitalistické ciziny, přece jen už nemá ten švih jako sci-fi o přenášení předmětů časem nebo o nafukovací raketě, a navíc postrádá Zorra. Docela by mě zajímalo, jestli všechny ty anglicky a francouzsky hovořící letušky, gangsteři, číšníci a policajti mají v originále taky silné maďarské přízvuky, a vůbec, vono to dělání malé východoevropské provinční legrace z malé východoevropské provinčnosti jednoho kolikrát spíš votravuje. (25.06.2015)

Smolíkovi patří k mému dětství stejně tak jako panenky nebo klepač, na kterém jsme každý den viseli ;-) Úžasná dobrodružství, které jsme jako děti prožívali u obrazovek a do dnešní doby se mi vryla věta z tohoto seriálu, kterou s oblibou občas zopakuji "proč já husa si raději nevzala Pištu Hufnágla" ;-)) (04.10.2011)

Já prostě musím nekriticky dát pět hvězdiček. To je seriál mé povinné školní docházky, těšili jsme se s tátou na každý díl, sedali jsme k obrazovce pět minut předem a nikdo nás nesměl rušit. Písnička mi naskočí do hlavy vždycky když se moji mládežníci začnou štěkat. Takže Smolíkovi kdykoli, kdekoli a pořád dokola. (12.03.2012)