Eliška má ráda divočinu

Miluju tenhle film... Otakáro sice asi u něj žral mochomůrky, ale je to jen ku prospěchu věci. Po umělecké stránce dokonalý úlet. Kdyby to natočil Lynch nebo jiný respektovaný surrealista, vidím že by hodnocení vzrostlo o padesát procent nahoru. Hold česká závist a nepřejícnost. Všichni pseudokritici a odborníci, co jste hodnotili odpadem, mam pro vás takový vzkaz, který vůbec není emotivní ani afektovaný... Chípněte!!!!!!! :DDD Všichni, kdo jste hodnotili stejně jako já, naopak zvu Vás na pivo!!! ;))) (nebo na víno) BOMBAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAaa (26.09.2010)

Veliká škoda, že jsem neměl možnost být u natáčení. To musel být permanentní flám. Však je na všech vidět, jak si tu pařbu užívali. A sestava Polívka, Dejdar, Nekonečný, Vávra, Čtvrtníček, pařba snů. Je to ulítlé takovým tím devadesátkovým způsobem a je znát, že se tam nepil jenom alkohol. Snaha o umění to téměř minula, ale ta radost z blbnutí, která z toho čiší, stojí za tři hvězdy. Co v mých očích filmu ubralo, ba ho přímo učinilo nebezpečným je pojídání muchomůrek červených. Ty na rozdíl od tvrzení Čtvrtníčka neobsahují psilocybin, ale muskarin a muscimol. Což jsou dvě látky, které fungují zcela protichůdně. Jedna je halucinogen a druhá emetikum (nutí na zvracení). Emetická složka se dá převést na halucinogenní sušením tenkých plátku na slunci. Ale kdyby účastníci jedli syrové muchomůrky červené, skončili by všichni zeblití jako šakali. Zajímalo by mě, kolik lidí neznalých toxikologie se nechalo zblbnout filmem a otrávili se syrovými muchomůrkami. Měli tuhle informaci dát velkým písmem aspoň do závěrečných titulků. (21.01.2024)

Celovečerní filmový debut Otakára Schmidta jedinečně uzavírá devadesátá léta. Nerezignuje sice na děj, jak by to mohlo tradičnímu televiznímu divákovi připadat, ale rozpíjí jej spolu s postavami (a jejich identitami) v jednom pestrobarevném, smyslném baletu, v němž se ve svých nevyzpytatelných trajektoriích točí snad vše – včetně světel, předmětů, jídel a nápojů. Ani ten, kdo v předcházejících letech sledoval televizní pořad Prology, který Schmidt nezaměnitelným a nenapodobitelným způsobem moderoval a v němž ve svých vstupech lecčíms svůj film předjal, nezůstane nepřekvapen: vedle kýčovité estetiky periferních kabaretů, městských plováren, venkovských hotelů apod. se do celku promítají i ohlasy soudobého nezávislého filmu, mj. Davida Lynche, a jeho (an)atomizovanou strukturu ovlivňuje i režisérova důvěrná znalost krátkometrážní tvorby (právě v Prolozích prezentované). (11.02.2024)

Trip v podobě českého filmu s hvězdným obsazením. Bez dramaturga prostě nelze natočit nic pořádného, pokud je podevším podepsan jeden tvůrce. To by si měl Schmidt uvědomit, než poleze ke psaní dalšího scénáře a k režii. Eliška je unikát v naších končinách. Nepamatuji si žádný porevoluční snímek, který mě dokázal bavit, nudit, srát, uspávat dohromady. (31.01.2007)

Po 17 letech jsem si splnil svůj sen a viděl jsem tento ve své době jistě zcela šokující film. A musím říct, že film předčil má očekávání. Čekal jsem opravdu divočinu bez ladu a skladu. Ale nejen že to byla divočina, ono to mělo i hlavu a patu. Hlavně se mi líbí ta bezstarostnost, ten výsměch všem těm Pelíškům a spol.!!! Prostě film, který bylo třeba, protože dokáže občas okořenit zatuchlou polévku české kinematografie. Škoda, že těchto pokusů není více - ale dnes by to toho asi už nikdo peníze nevrazil. Film se pyšní nejen skvělými hereckými výkony, ale též výbornou hudbou a samozřejmě barevností - jako bych v tom viděl Almodovara :)))) Prostě hravá letní taškařice na zimní večery.:) (08.04.2016)