Medená veža

Skvostně obsazený film, hlavní role excelentní a i v těch vedlejších špičkoví slovenští herci. Martin Hollý opět dokázal, že je mistr. Ivan Mistrík je jedním z mála herců, kterým toleruji vadu řeči. Jeho sykavky jsou přejemnělé. Křehký Mistrík, mužný Kvietik, jen mi mírně nesedí Rajniak jako svůdník a krasavec, ale to je pochopitelně můj subjektivní názor. Nádherná Milka Vášáryová, křehká, půvabná, oduševnělá. Také Liška se zase jednou vyznamenal. Omlouvám se za citáty, psané slovensky, ale ne se slovenskou klávesnicí  „Člověk može zutekat před luďmi, nikdy však neujde sám před sebou.“ No, upřímně řečeno mne by šlapky na stropě neokouzlily. Stejně jako vědomí, že si o mně někdo hodil krabičkou zápalek. Na valérovi sympatická potřeba nedodržovat zákony. Myslím ovšem v té hluboké totalitě. Jak jedna žena dokáže převrátit domov, vztahy, zvyklosti tří mužů. „Odkedy je ženská v dome, eště som sa tolko nenarobil.“ „Fakt, úplne zdivel, kúpil si aj pyžamo.“ „Kamarát má vždy pravdu, aj keď nemá pravdu.“ „Saška, to bolo cudzie teleso medzi nami. Krásny bacil v Ztratenej doline a v krvnom obehu nášho kamaráta.“ Mistríkovo průvodní slovo je citlivé, jemné, působivé. Minimalistické prostředky pro maximální účinek. „Odkedy sa oženil, eště som sa poriadne nevyspal.“ Mistrně nadávkované, příroda, mezilidské vztahy, kamarádství. Hory, lidé, hudba, voda, sníh. Barva listí na stromech, modravé pleso v údolí. Jediná věc mi na veži vysloveně vadila, byť byla poplatná době, všichni moc kouřili. No, ale to se mi to kritizuje, nekuřákovi. „Tí dvaja sa bili o mrtvú ženu.“ Esence tragédie, těžká a nevyslovená. Medená veža se řadí k mým oblíbeným, a kedže sme na Slovensku, málovravným filmom. Viacej obrázkov jako slov, ale sem sa to vyložene hodí. Vina, nevina, podozrenie, nekonečne vela otázok a ešte viacej odpovedí. Láska až za hrob. Prosto, je to zmáknutý film. (11.08.2011)

Konečně důkaz, že na Slovensku se také točily dobré filmy. Psychologický snímek Medená veža mě překvapil svou hloubkou, která není ze začátku vůbec patrná. Po režijní stránce je film atraktivní, plný nádherných horských scenérií a krásné hudby Zdeňka Lišky. Hlavní příběhová linie je silná a nechybí ji potřebná gradace, zcela ve stínu pak stojí vedlejší pašerácká zápletka, která je na film uměle naroubována. 8/10 (30.08.2009)

V těžkých dobách plíživé ideologizace se Martin Hollý se svým štábem a tehdejší slovenskou hereckou špičkou sebral a odjel do krásných končin tatranských hor natočit baladický příběh tří kamarádů, do jejichž života zasáhne femme fatale v podání půvabné Emílie Vašáryové. Film plný opravdových citů, které nikdy nesklouznou do kýče, věrného přátelství, lásky, žárlivosti, humoru i tragiky. Kamera jakoby přímo milovala tatranské štíty, Liškova hudba zas filmu dodává ten správný emocionální říz. Na velkém širokoúhlém plátně s restaurovanou kopií to byla přímo mňamka. (31.07.2006)

Skutečně skvost slovenské kinematografie korunované nejen nádherným prostředím Vysokých Tater, ale především obsazením výkvětem slovenského herectví - Milka Vašáryová, Štefan Kvietik, Ivan Mistrík, Ivan Rajniak, ale i Michal Dočolomanský a Július Vašek, dnes žijí už jen první dva jmenovaní... Příběh dobrodružný, kriminální, drsný, lyrický, ale především naplněný životním optimismem tří skutečných chlapů, kteří byli schopni překonávat každou překážku. Valér, starý pašerák, který bez svého "řemesla" taky nemohl být, druzí dva, co vynesou na konec Studené doliny, kde začíná přece nebe, staré harmonium... Saška, která vlastně miluje všechny tři chlapy, sluníčko vysoko v horách. Nešťastná Saška, jejíž smrt si Pirin vyčítá tak, že se rozhodne svoji mladou ženu z Medené veže následovat... Příběh tragický a přesto podmanivý... (01.03.2016)

Dnes už by nikdo asi takový film nenatočil, nádherná horská balada s podmanivými Tatrami, krásnou Emílií Vašáryovou, škoda jen, že méně odvážnou než sestřička v Postřižinách a příběhem o pravém přátelství. I přes svůj tragický podtón působí Medená veža neuvěřitelně uklidňujícím dojmem. Chyběly mi tu tedy jen ty horské kozy... (14.01.2014)