Tokio!

Jestli vám utkvělo v paměti, že všechny cesty vedou do Říma, tak vězte, že vám pěkně kecali. Nevedou. Vedou do Tokia, kde každý nakonec najde své místo pro život. A věřte nevěřte, nikdo není takové dřevo, aby tam nenašel uplatnění. Časem ovšem můžete začít propadat pocitům, že je to všechno na hovno. Ale i ono má v tokijských ulicích své místo. A někdy mívá takovou razanci, že za sebou zanechá pěknou kupu sraček. Jestli si ale myslíte, že se ho zbavíte, jste na omylu. Leda byste zalezli do příjemného příšeří domova a nechali se obrůst břečťanem. Jenže nakonec vám to stejně pokazí ta svině láska. No není to sakra pech? (16.10.2014)

Tři povídky, které jsou víc něž všechno hlavně bizarní. Jejich interpretace může být věru různá, no důležité je, že i když se zpočátku mohou zdát nudné, dospějí vždy k jakési pointě, která zaujme. Nebýt mé averze k šikmookým filmům, o pětce bych i uvažoval, ale i s odhlédnutím od tohoto se tam hluchá místa najdou, takže pěkné 4*. 80% (03.10.2015)

Interior Design - výborné, přes prázdniny zhltnu ještě pár dalších filmů Michela Gondryho a po prázdninách ho řadím do mé topky. I v prostředí takového velkoměsta jako je Tokio se Gondry neztratil, spíše naopak předčil všechny své kolegy. Pravda, v porovnání s jinými celovečerními filmy se jedná pouze o odvar jeho schopností, ale i tak zde můžeme vidět jeho kreativní pohled na svět. Merde - hodně ulítlý krátký film, který režisér Leos Carax ne moc dobře zvládl. Od té doby, co se do filmového světa vyloupl Quentin Tarantino se nemohu ubránit dojmu, že povídku podobného stylu by uměl natočit jedině on. Respektive natočit ji tak, aby nebyla nudná, aby měla spád a aby vyzněl ten tak trochu provokativní konec. Celkově nejslabší článek filmu. Shaking Tokio - milá povídka, kterou poctíme nejvíce tím, že o ní prohlásíme, že je milá. Žádné větší ambice nemá. Možná tomu chybělo trochu zachycení kouzla okamžiku, možná ta povídka moc rychle a trhaně přeskakuje od jedné věci k druhé, možná jsem tam nenalezl to kouzlo, protože nejsem Japonec. DĚLENO TŘEMI: krásné tři hvězdičky, kterým výrazně přispěl Michel Gondry. Ostatní dvě povídky spíše podprůměr, ale celkově se jedná o milé nabytí dojmu, že Tokio je dost divné město k tomu, abyste tam vyrazili. (22.07.2010)

Franz Kafka nebo Ionescu mají mezi současnou filmařskou generací své důstojné pokračovatele. Je to absurdní, provokativní, ujeté, komické, zkrátka nevšední. Jednotlivé povídky stojí na zajímavém nápadu a neotřelém zpracování, nejvíc se mi líbila hned ta první - Interior design, ovlivněná surrealismem. Podobně zbytečných lidí znám ve svém okolí víc, možná by to nebyl špatný nápad takovým způsobem vyřešit jejich existenci. Dobrá je i třetí povídka o odcizení lidí v moderním velkoměstě. Je myslím dobře, že film z prostředí Tokia točili filmaři z ciziny, ten evropský přístup, který je konfrontovaný s asijskými reáliemi, se na výsledku pozitivně podepsal. Celkový dojem: 90 %. (01.06.2009)

Celkový dojem za pět hvězd zkazila prostřední část od Leose Caraxe. Patrně je to ale tím, že jsem nepochopila záměr autora. Spoiler! Musím ovšem přiznat, že kombinace jazyků byla naprosto skvělá. Kontrast libozvučné francouzštiny s jazykem "posledních Klingonů přeživších na planetě Zemi" - dokonalé. (31.03.2010)