Bílá stuha

Film je konstruován pomocí sítě spojitých obrazů, ve kterých vystupuje hloubka vztahů (genealogie násilí ve společnosti před válkou - i když motiv války pro mě jako pro diváka nebyl zase tak moc zásadní, kromě toho, že ukotvoval děj do specifického období). Není zde hlavní hrdina, resp. dal by se za něj považovat vypravěč - vesnický učitel -, ale ten nakonec nedostává víc prostoru než ostatní, je vypravěčem proto, že je zde cizincem a děj se v jeho mysli (duši) odráží, aby byl poté přenesen zrcadlově do filmu samotným tvůrcem, který tak činí bez pomocí ustálených narativních postupů filmové řeči. ______Film nemá takovou narativní strukturu, která by většině diváků dala pocit jakéhosi percepčního bezpečí, že to co sledují má smysl, protože je jim něco řádně (ve vyprávěcím „řádu“) sdělováno a na konci je dovršeno explicitní pointou, která dá veškerým peripetiím smysl a završí dílo do uzavřené formy filmového fikčního prostoru. Toto Haneke nedělá – vyprávění se zde ubírá podobným způsobem jako v Kódu neznámém, ale tady je mnohem důmyslněji a hlouběji propracované – dotažené k dokonalosti a proto hodné skutečného obdivu. V hlavní roli zde vystupují vztahové struktury mikrospolečnosti „jedné vesnice“ a ty sami o sobě nemají smysl, pointu či katarzi, dějí se v obrazech, které jsou vzájemně hluboce vztažené, ale stejně jako „skutečný“ život (tj, to simulakrum fikčních světů, které pociťujeme jako realitu ;-)) plynou bez uzavření, bez odpovědí a otázek po „skutečných“ příčinách. Haneke dokázal vytvořit neuvěřitelnou hloubku obrazu - každý záběr je dokonalý ve své strohosti a čistotě. Jedná se bezpochyby o nejlepší Hanekeho dílo, ve kterém své tvůrčí přístupy dotáhnul ke skutečné čistotě. Dal bych tomu i šest hvězdiček, kdyby to šlo. (více viz zde: http://www.indiefilm.cz/2011/02/02/dvd-bila-stuha/ ) (26.02.2010)

Humanistická sonda doprostřed skupinky černo-bílých lidských duší, sice takřka bez emocí a bez pointy, kterou bychom v případě běžných příběhových měřítek automaticky a neoblomně vyžadovali, ale zato s nejúchvatnějším a nejčistším obrazovým i hereckým znázorněním jedné filmařské vize za dlouhé roky. Dech beroucí střet andělské nevinny a tvrdé disciplíny s násilnou lidskou zvráceností, kde není důležité kdo nebo proč, nýbrž JAK - snad jediný Hanekeho film, u něhož pokud přistoupíme na mistrovu náročnou psychologickou hru, budeme odcházet s hřejivým pocitem nejen diváckého, ale především čistě morálního uvědomění..... (22.09.2015)

Smutné, depresivní, tísnivé, ale vynikající Hanekeho drama tentokrát v černobílém provedení (velmi moudré rozhodnutí oproti původně zamýšlenému barevnému), které jen napomohlo vystihnout tu správnou atmosféru. Já jsem maximálně spokojená i za ten fakt, že nebyl až tak explicitní, jako v Funny Games. Film, který mě i přes svou delší stopáž udržel v napětí a stálé bdělosti až do finálního konce si zaslouží určitě plné hodnocení. (09.11.2012)

Jenom Haneke, psycholog rozkladu, zhnusen americkou produkcí a tamními poměry, stejně jako nepříznivým přijetím geniálních Funny Games U.S. , a navrátivší se do rodného Německa, mohl natočit tak neskutečně formálně podvratnou podívanou. Bez jakýhkoliv žánrových příkras a modelového zjednodušení postav či děje natočil jeden z nejevropštějších filmů posledních let, upomínající na Bressonovi moralizující příběhy, kterým přidává pečlivě napsanými postavami( učitel jako neschopný pozorovatel, po XX letech nestranným vypravěčem) historickou naléhavost a nevnucující rozuzlení nechává uvalit vinu jen a jen divákovi . Ukolébávající diváka oldschoolovým tempem vyprávění i zvolenou černobílou formou postupně nahlodává, s neuvěřitelným citem a přesností základní jistoty fungování společnosti, nahlíží za strnulé masky a nalézá nenávist i vinu, nefukčnost výchovy i náboženství proti zlosti jednotlivce. (08.02.2010)

Po formalni strance vyborne, atmosfera mysticka, z hlediska vypraveni dilci okamziky dobre, ale celkove velmi chladne a nepristupne, stopaz premrstena. Absence hudby tentokrat filmu dosti skodi, schazi element, ktery by prirozenym zpusobem udalosti dynamicteji posouval. Docela chapu, proc ceska distribuce nad timto Hanekeho odklonem od vlastniho signifikantniho stylu tolik vaha. (17.11.2009)