Bílá vrána

Je pre mňa typické, že s hodnotením i komentovaním takýchto filmov mám problém. Zvádzajú ma hodnotiť námet, nastolený morálno-etický problém a nie film. Aj v tomto prípade by som sa rád vyjadril napríklad k problému autistov v domácnosti, pretože realite je bližší návrat Rain Mana do ústavu, než nejaké tančeky Charlieho na besiedke. Ale to by musel byť film kvalitnejší, nerozptýlený do viacerých, často zbytočných, línií a kĺzajúci sa po povrchu. Hodnotiť dobré herectvo v zlom filme, je ako vychvaľovať peknú prírodu vo Winnetuovi. Takže na problematiku autizmu mi zatiaľ bohato stačil Rain Man a Čo žerie Gilberta Grapea. A zaraďovať tento film do romantického žánru mi pripadá ako zlý vtip. (29.05.2014)

Trampoty tínedžera ako dráma s ťažkou témou, ale chvíľami sa neskutočným spôsobom dokáže premeniť na bláznivú komédiu. Situáciu to odľahčí, aby hneď prišlo niečo ešte náročnejšie. Niektoré scény sú možno až prehnané, niektoré trochu patetické, vrátane tej záverečnej, keď sa všetko dá vyriešiť ako šibnutím čarovného prútika, no život takto nefunguje. Výkony neznámych hercov boli výborné a nenašiel som ani na jednom z nich známku ničoho, čo by ma mohlo vyrušovať. –––– Ešteže nebol použitý. –––– Nechcem s ním mať nič spoločné. –––– Jedno viem, že je to môj syn. Človek je slaboch, ak sa nedokáže postarať o vlastných. (04.10.2013)

Film na téma soužití s autisty a o tom, jaké to je se o někoho takového starat. Takových filmů už byla natočená celá řada a tak i Australská kinematografie se rozhodla přispět svým dílem. Zpočátku to opravdu vypadá jako jeden z mnoha, kopie slavnějších brášků, ale nakonec mě přeci jen film oslovil, i když už mě toto téma spíše odrazuje. Obsahuje několi opravdu silných momentů, které se jen tak nevidí. Teenagerská láska na pozadí je zajímavý bonus. Škoda jen, že film na začátku zabředne do hlubokého žánrového klišé. Na druhou polovinu se však vydrží počkat, odměnou vám budou vypjaté i dojemné scény a kvaltní podívaná. (31.03.2009)

Filmy zabývající se touto tematikou většinou dost tlačí na city, ale to samozřejmě jinak nejde. Jelikož jsem hodně citově založená, u některých scén jsem se trochu kroutila - měla jsem chuť začít nadávat těm klukům, co se posmívají postiženým lidem, měla jsem chuť do nich šťouchat stejně tak, jako oni šťouchali do Charlieho.. prostě jsem chtěla "něco" udělat a ne jen sedět a koukat se na tenhle film.. Ale nic by stejně nepomohlo. Na světě vždycky byli, jsou a budou hlupáci, kteří nechápou, že člověk může být nemocný, aniž by za to mohl, a i když je nějak nemocný, tak je to pořád člověk z masa a kostí, člověk se srdcem a city. Naštěstí jsou tady i lidé, kteří nevidí například autistu, ale obyčejného kluka, který je trochu neobyčejný, no a co? Co je na tom špatného? Nic. Někdy stačí jeden člověk, který nám ukáže, že ne všechno je tak tragické, jak to vypadá, musíme se jen trochu přizpůsobit a nemyslet na to, co si myslí ostatní. Pak se probudíme a uvidíme "to".... V tomhle případě šlo o přijmutí faktu, že se Charlie asi už nikdy neuzdraví a Thomas ho musí přijmout takového, jaký je. (11.10.2011)

Pro mě je tohle další skromnej film ve stylu Keith, Little Miss Sunshine atd. Mít doma autistu musí bejt nehorázně těžký a klobouk dolů před každym kdo to zvládá, a právě proto chápu i chování Thoma, kterej díky Charliemu v podstatě ztrácel veškerej soukromej život. Naštěstí se objevila úžasná Jackie a ... A dál už se koukněte sami. (30.01.2011)