Falco

Sám od sebe bych na Falca do kina asi nešel, přece jenom neholduji jeho žánru, hraničící jak s rapem, tak discem. Je třeba říci, že ve filmu byli jeho písně pro mě stravitelnější, než když bych si pustil jeho greatku. Každopádně jak řekl můj kolega při odchodu z kina, Falco tam "nejdřív fetuje, pak nefetuje, pak fetuje, pak zase nefetuje, potom zpívá a strašně u toho dělá rukama, pak zase fetuje, pak chlastá, pak nechlastá a všechny ty jeho supersongy jsou na jedno kopyto". Vlastně měl pravdu - po slibném začátku film upadne do kolotoče kdy se Falco zhuláká, pohádá se se ženou a když vystřízliví, tak se jde udobřit. Naprosto odporně je to navíc prostříháno se záznamy z koncertů (který jsou ale samy o sobě dobrý). Na obhajobu Falca můžeme říci, že Manuel Rubey se do toho vložil podobně jako Foxx do Raye a Cottilardová do Edith Piaf a jeho vystoupení stojí za to. A vždycky když hrál Rock Me Amadeus, tak jsem si vzpomněl na bestiálně vtipnou parodii v Simpsnech, beroucí si na paškál jak Rock Me Amadeus, tak Planetu opic s Hestonem. Jinak film nebyl kdovíjak dobrý. (16.12.2008)

Sex, drogy a rock&rap. Falco okupoval během dospívání přední příčky mé osobní hitparády a i přes odpor k němčině se k jeho hudbě vracím dodnes. A proto jsem ráda, že se jeho krajanům podařilo načrtnout nesentimentální a zároveň vcelku decentní filmový portrét – a jeden z nejlepších životopisných snímků, jaký jsem viděla. (14.10.2014)

Zažil som tie časy, keď Falco skutočne valcoval hitparády a preto som sa na nový film o tejto rakúskej superstár tešil.Film sa vydaril a celkom hodnoverne sledujeme príbeh od snov malého chlapca až po pád hviezdy, ktorej drogy zatemnili mozog. Prečo dnešné rádia sem tam neoprášia staré hity? Už som vážne dlho nepočul Amadeus, Amadeus... 80% (11.04.2011)

Od téhlé biografie jsem toho vážně moc nečekal a to zejména proto, že samotný Falco mi jako interpret toho moc neříká. Mám rád když vím o čem zpěvák zpívá a tím pádem má u mě tvrdá němčina útrum. Přiznávám, moje omezenost. Můj vztah k Falcovi byl do tohodle filmu teda takový, že nějakého Falca vnímám, ale desku bych si asi nepustil. O to více mě Thomas Roth a Manuel Rubey překvapili, když mi v těhle 113 minutách ukázali tak zajímavou osobnost Johanna Hölzela. Talent, závislost, láska, strach, to všechno tenhle film docela dobře pokrývá a když k tomu přidám dobře napsaný děj a skvělou kameru dostávám hodně povedený rakouský výsledek za ćtyři. P.S. Díky překladatelům za titulkování písní, mám teď o Falcově textařině alespoň základní přehled. (19.12.2011)

Bez větších znalostí Mistrova života lze film hodnotit umělecky, nikoliv biograficko-fakticky. Manuel Rubey si nepochybně uznání zaslouží, neboť písničky pro film i sám nazpíval. Ono podobné náměty o náhle získané slávě a současně pozbyté soudnosti jsou z diváckého pohledu poněkud problematické, morálně si tito lidé snad zaslouží opovržení. Jak se ovšem vyvarovat soudů, které nejsou na místě, protože filmový divák nekritizuje Falca, že byl alkoholikem a feťákem, ale že film o Falcovi je třeba špatný. A to není.__Otázkou do pranice zůstává, která z tuzemských televizí to první odvysílá - já sázím na filmový klub ČT. (11.07.2009)