Mamut

Celý film jen tak klouzal po povrchu nejen charakterů postav, ale i děje, takže divák se k nim a do filmu jen těžko dostane..občas se nám režisér snaží zahrát na city..ale tentokrát to někde dře, Lukasi! V Tvém podání jsem čekal luxusní vykreslenost jedinečnosti Tvých postav tak, jak to umíš..ale marně. Snad se příště zadaří víc. (20.04.2010)

nemohu říci, že bych to nečekal, ale přesto byl poslední film Lukase Moodyssona docela překvapeným ukročením z dosavadního směřování jeho tvorby. velmi příznivým ukročením, nutno dodat. zatímco Láska je láska (Fucking Åmål) byl velice standardní, neobjevný film o problémech dospívání a jeho sympatie pro homosexuální zamilovanost dávno není revoluční, tím spíše ne v Moodyssonově domácím kulturním kontextu, o málo zajímavější a zručně natočená Lilya 4ever se poněkud ztrácí v záplavě tendenčních klubových prvoplánovostí o nuzných sociálních poměrech a lidské podlosti. stejně jako drtivá většina festivalové tvorby byly oba zmíněné Moodysonovy filmy přes jisté postřehnutelné kvality poněkud ploché a povrchní pojetím svých námětů. na rozdíl od Mamuta nenabízely prostor pro hlubší kontemplaci nastíněných obsahů, ačkoliv se jim dařilo působit neumělými emocemi. Mamut se rovněž chápe velice závažného a velice aktuálního, kosmopolitního tématu a chvála bohu, nesnaží se o nedosažitelné – vyřešit ho, nesnaží se ani o zbytečné: zhodnotit ho, vlastně nedělá nic jiného, než se své téma pokouší formulovat, poozřejmit povahu hodnot, které se na něj váží, a výsledkem popřípadě podněcovat, oslovit, znejistit, vytrhnout z utkvělého způsobu nahlížení na dané věci. v cestě tomuto cíli musí ustoupit dokonce i konvenční výstavba děje. vnější události jsou zde redukovány na několik málo více či méně významných momentů. po většinu trvání filmu se lidově řečeno “nic moc neděje”. přesto nelze říci, že by se film neposunul z počátečního bodu. Mamut transcenduje prvotní zájmy o v uvozovkách "pouhé" aktuální ekonomické a sociální otázky, konzum, komercionalizaci, kapitalismus a další v daleko hlubší univerzální tajemství, týkající se rodiny, věrnosti, lásky a štěstí. aktuální témata jsou povrch, zatímco jádro tvoří ta nadčasová, kterým se sociálně-politické otázky postkapitalistické globální ekonomiky a životní úrovně stávají unikátním kontextem. hledisko, kterým se ke svým tématům upíná Moodysson, tedy není zdaleka tak banální, jak jsme zvyklí z převládající produkce, kde znamenají výše vyjmenovaná slova jen obecné pojmy, zatímco zde představují hodnoty. Mamut díky Moodyssonově vhledu dospěl mnohem dál, než samotný námět zdánlivě umožňoval. namísto dalšího klubového pokusu o ostražitou společenskou kritiku a laciné dojetí publika se zde sluší hovořit o umělecky kvalitním snímku. (27.06.2012)

Snímok s úžasnou silou. Ak nepotrebujete k tomu, aby film u Vás vyvolal emócie, srdcervúce scény, ale dokážete sa zamyslieť nad zobrazovaným svetom, určite sa Vám bude tento film páčiť. Prinúti Vás premýšľať nad vlastnou ľudskosťou a nad ľudskosťou druhých ľudí. A určite má kvality, ktoré zaujmú aj náročných divákov. (21.08.2009)

Film o různých lidech v různých částech světa, jejichž cesty a činy jsou nějak propletené. Mladý americký úspěšný manželský pár ‒ on, počítačový génius, ona, chirurg ‒ oba jsou pořád v práci, takže jejich desetiletou holčičku hlídá filipínská chůva, která má sama doma deseti- a šestiletého syna a ty zas hlídá babička. Počítačový génius odlétá do Thajska, aby tam podepsal smlouvu za 45 milionů dolarů. A aby měl čím zapůsobit i podepsat tu smlouvu, jeho právník mu daroval super pero za 3000 dolarů. Pero je tak drahé proto, že je vyrobeno z kosti mamuta, kterého vykopali kdesi v permafrostu na Sibiři, pak 5 let sušili mamutí kly, a pak z nich udělali tuto super věc, bez které se nedá žít. Všichni v tom filmu trpí tím, že jim práce, povinnosti, nutnost znemožňují být tam a s těmi, s kým je jim dobře. Kdo za to vše může? Za ty nespravedlnosti, které se lidem dějí? Nikdo. Nikdo nechce být vědomě zlý. Není mezi námi nevinných a viníků. Prostě je nastartován stroj, kterému se říká moderní civilizace, a náš svět takhle funguje. Chceš-li se vézt, tak se vez, jestli nechceš či nemůžeš, běž z kola ven. A záleží i na tom, v které části stroje jsme ‒ jestli nahoře v kabině nebo dole v kotelně, nebo jestli jsme se octli pod koly. Když počítačový génius popisoval to mamutí pero své manželce, řekl: "Kdysi žili mamuti, ti pak vyhynuli a na jejich místo jsme přišli my, vyhrabali jsme jejich kosti a udělali si z nich různé suvenýry. Kdo ví ... jednou takhle vyhyne i lidstvo a na naše místo přijdou nějaké krysy. Také pak budou vyhrabávat naše kosti a dělat si z nich krásné tretky?" Myslím, že pokud pofrčíme na tom úžasném superstroji plnou parou vpřed, moc dlouho ty krysy nebudou muset čekat. (16.04.2012)

Snímky švédského režiséra Lukase Moodyssona považuji osobně za velmi dobré, tento je můj v pořadí už čtvrtý... Moodyssonovi se zde podařilo angažovat nešvédskou hereckou hvězdu G. G. Bernala, což jistě pomohlo u sledovanosti (hlavně v ženské části publika :-)). Režisér a autor námětu v jedné osobě se znovu zaměřuje (podobně jako ve snímku Společně) na mezilidské vztahy, touhu najít cestu k sobě přes všemožné překážky. Nic originálního, pravda, ale ve svém provedení se jedná o velmi působivou záležitost příjemné mozaiky různých lidských osudů z rozličných civilizačních okruhů. Moodysson nám v podstatě ukazuje svět jedinců, kteří v touze po lepším životě jen dosahují toho, že žít vlastně zapomínají, při honbě za kariérou mnohdy zapomenout, že strávit čas s bližními je lepší než imaginární cíl v budoucnu. Zajímavou částí je i hudba k filmu, kde můžete slyšet synth-popové Ladytron (s příměsí electro-clashe:)), Boney M, i klasiku v podání Goreckého zahraného českým orchestrem. (12.01.2011)