Rok vlka

Typicky severské drama. Přesně ty mám rád. Atmosférické drama s těžce konstruovanou osobitou atmosférou. První půlka filmu mi přišla hlavní hrdinka Sari jako dokonalé nádherné děvče. Jenže v druhé půli už tak dokonalá nebyla. Z osobní jedinečnosti se vyklubala tuctová holka z města, která dojede na své hříchy. Možná jsem čekal něco více hlubokomyslného. Přestože jsem šel do tohoto filmu po hlavě, neinformován, mě nikterak ani nemohl zklamat. Nadchnout ve výsledku však taky ne. (30.09.2010)

OLLI SAARELA, ROK VLKA (2007) ___ Mám seveřany upřímně rád. Je to již pár let, co jsem začal nadšeně hltat svěže potměšilý pohled bardů skandinávské literatury na (tvrdý) život v tomto nepoddajném koutu Evropy (za všechny, románová sága Poloviční bratr). Pokud jde o v oněch končinách vzniklé filmy, mám o něco radši - byť jsem si vědom, že to je ničím neopodstatněný předsudek - je-li v jejich příbězích cítit pořádný mráz, nebo alespoň, což nemusí být totéž, mrazení (za všechny např. Insomnia, Andělé všehomíra či Mifune). Rok vlka měl slušný náběh v podobě námětu: téma dvou osamělých duší (beznadějně) utopených ve vlastních vnitřních světech, netrpí na pohled podvýživou. ____ Pravda, film má i svůj světlý okamžik. Zachvěl jsem se vzrušením, když jinak váhavý 'dřevorubecký' profesor mužně máchl zaťatou pěstí, a jedinou přesně cílenou ranou poslal k zemi někoho, o kom se důvodně domníval, že by mohl být jeho sokem v lásce. Jistě ani Sam Spade by to neprovedl důkladněji. Posléze však hladina vyplavovaných endorfinů počala klesat, a až do samého závěru se na tomto trendu nic podstatného nezměnilo. Namísto mrazení, obleva. ___ Chcete vidět vlka? Posledním skutečným vlkem na filmovém plátně byl nepochybně Jack Nicholson, to je ale způsobeno velmi prostým faktem: Nicholson vlka nehrál, nemusel; pokud to náhodou nevíte, on totiž VLK JE. (26.06.2009)

Úžasně stylizovaný epileptický záchvat, kterým film začíná, mne neuvěřitelně navnadil a připravil na správně „skandinávsky chladný“ zážitek, kde studené barvy a chorobně špatná nálada hrají prim, kde slova představují pouze doplněk k typické atmosféře, statické kameře o minimu střihů a jemné instrumentální hudbě, která skvěle koresponduje s volným tempem snímku, a kde vlk v podobě nepředvídatelných záchvatů číhá za každým rohem, načež hrdinka na jeho hru nakonec musí přistoupit. Divokou duši vlka sám nezkrotíš, pokud máš strach, proto potřebuješ zkušeného krotitele. Finové to zvládají i bez komplikovaného scénáře, až do jistého momentu: všechno by bylo O.K., kdyby film držel laťku v podobě tempa a dobře vystavěných ústředních charakterů, jenže ke konci jaksi ztrácí půdu pod nohama, protože on se zachová jako tragický pitomec a samotný děj se zašmodrchává na způsob telenovel. Proto opět platí, že méně je někdy trochu více, a kdyby tvůrci nechali příběh volně plynout, jako to dělali po větší část filmu, byl bych daleko spokojenější. Na závěr naštěstí laťka opět stoupá vzhůru (zazní i poutavý výklad světa podle Baudelaira). I když jsem několik podobně provedených filmů viděl, jsem velice spokojený. Tohle mi sedlo. (05.06.2010)

Velmi citlivě natočený film o lásce, o rozpadu rodiny, o lidských předsudcích a o epilepsii. Mladá studentka trpí touto zákeřnou nemocí, a proto nemůže bydlet sama. Rozhodne se vzít si do tetina bytu spolubydlícího - svého profesora, kterého žena vyhodila z domu a rozvádí se s ním. To zapříčiní spoustu diskuzí lidí z jejich okolí, spoustu kritiky i pomluv. A přitom ti dva spolu zatím vůbec nic, kromě vzájemných sympatií, neměli. Tento film stojí za to vidět, oba hlavní hrdinové hrají skvěle. (17.03.2020)

I pouhá jednoduchost dovede být neskutečně originální. Po vizuální stránce je film naprosto úchvatný a děj je čím dál zajímavější. Musím říct, že je mi jen líto toho, že Sari neměla více epileptických stavů, jelikož zrovna ty byly velmi zajímavě provedeny. Poslední půl hodinu jsem nemohla ani na vteřinu odtrhnout zrak a poslední epileptický záchvat mě až uchvátil (jestli se to u takové věci dá říct). Hlavní představitelka (Krista Kosonen) byla přesně podle představ, své role se zhostila naprosto perfektně! (22.02.2012)