Písně o lásce

Uvědomujeme si stejně svou lásku k někomu, když s ním jsme a když jej ztratíme? Co nás dostane ze ztráty milované osoby? Čas? Úporná snaha okolí se z toho vypovídat a sdílet zármutek společně? Nebo spíš znovu láska, nečekaná…? Bylo by pošetilé tvrdit, že Les Chansons d´Amour je pouze o tomto, nýbrž ve svých třech dějstvích právě před tyto otázky je postavena hlavní postava, mladý Ismaël. Sympatické je, že přes jistou dávku chmuru působí film příjemně a pozitivně (a hlavně emočně NElacině). Muzikály bytostně nesnáším, tudíž jsem rád, že film nedošel zdaleka naplnění tohoto žánru. Těch pár hudebních čísel mi profičelo hlavou a tak mě napadá, že je šlo úplně vypustit a spíš je použít jako hudební podkres scény. Filmu by to určitě slušelo víc. Louis Garrel a Paris mu sluší nejvíc. 80% (27.02.2011)

Příběh milostného trojúhelníka (Ismaël + Julie, Alice je zpočátku trochu stranou) odehrávající se kde jinde než v krásném prostředí města samotné lásky - Paříži. Film je rozdělen do tří částí - Departure, Absence a Return, postupně se v něm zpívá o lásce, touze i ztrátě. Rozjezd je slibný a nechá vás v očekávání, ale zmíněný "love ∆" se nakonec vyvine v něco zcela jiného, což alespoň pro mě výsledný dojem sráží směrem dolů a navíc na mě film navozené emoce nedokázal přenést. Na poetické drama snímek obstál, ale na muzikál je to už slabota. (6/10) (03.07.2008)

"Miluj mě méně, ale miluj mě dlouho." - tahle závěrečná věta, jakýsi epitaf, z Les Chansons d'amour dělá něco, na co nezapomenete a budete mít po čase nutkání vidět to znovu. Ne tak pro film samotný, nýbrž spíše pro ten pocit, jaký ve vás vyvolá a co ve vás zanechá. Dějově se nejedná o nic převratného, milostný trojúhelník, i když ne úplně klasický (možná bych spíš měla švédská trojka? aspoň na začátku), muzikály nadto nemám moc v lásce a navíc tady je ta hudba taková nijaká - sice příjemná, ale takřka stále stejná, nic si z ní člověk nezapamatuje. A tak vlastně, proč ty 4*? Zejména pro ty pocity, které vyvolává, pak pro skvělou kameru, prostředí a celkový pocit (což u francouzských filmů, zdá se mi, bývá samozřejmostí) a v neposlední řadě pro pohledné herce! (Alice + Ismael) 4 a 1/2. (08.07.2011)

Být na místě Ismaëla, ode vší té péče okolí uteču někam hodně daleko; čekala jsem, kdy se mu začne nabízet i Juliina matka. Ale kdoví, asi ty pobídky potřeboval, aby se mohl rozhodnout, co dál. Sympatická kamera, sympatický Louis Garrel, nevtíravá hudba. Jen obsah těch písní mi přišel chtěně poetický - a taky se zdá, že Francouzi si pod pojmem muzikál představují trochu něco jiného než já. Přes počáteční rozpaky se nakonec přikláním k vyššímu hodnocení. (21.08.2010)

Krásně poetický snímek. Ze začátku jsem se nedokázala s hrdiny ztotožnit, ale jak čas plynul, zjistila jsem, že je to přesně tak, jak to má být a vcelku to ve mě zanechalo velice příjemný pocit. Největší požitek jsem měla z třetí části "Návrat". Tam si mě Honoré získal na plné čáře... "Miluj mě méně, ale miluj mě dlouho." (26.05.2013)