Čas umírat

Nebudu se opakovat s tím, co se píše už nahoře v obsahu, ale věřte mi, že je to jeden z těch malých velkých filmů, které mě dostaly do stavu velmi zvláštního rozpoložení a myšlenkách na stáří, kam směřujeme bez vyjímky úplně všichni, ať je nám momentálně zatím jen patnáct, dvacet, třicet........a dál. Nádherné momenty, kdy Aniela vzpomíná na své mládí a třeba chvilka jak tančí se svým milým za krásného klavírního doprovodu, byla zcela odzbrojující. Ani chvilku jsem se nenudila a situace s Romkem ze Sibiře nebo její vnučkou, která mě s těmi ořechy silně připomínala Marfušu z Mrazíka a ještě jich bylo mnohem víc, donutí diváka k přemýšlení o postoji k životním hodnotám. Danuta byla skvostná ve své roli Aniely, ale já jako milovnice zvířat musím vyzdvihnout i Filomenu s jejíma podmanivýma očima, kterou jsem si zamilovala od prvního momentu až do úplného závěru. Dokonalé a já to mohu jen vřele doporučit. A mně to nedá a musím si tu milou a moudrou Anjelu dát alespoň na krátký čas do své topky (10.03.2014)

'Pora umierać' je veľmi striedmy, ale takmer dokonalý film. Príbehovo, či herecky skromný a zároveň bohatý a po všetkých stránkach veľmi senzitívny. Dojemný príbeh o starej babičke, ktorej sa na staré kolená všetci otáčajú chrbtom a jediné utešenie nachádza len vo svojej jedinej kamarátke, fenke Filadelfii. Príbeh o starobe, o slepej honbe po majetku a o odvrhnutí vlastnou krvou. Sentimentálne miesta sú ale razom nahradené jemným ľudským humorom. Dej síce nie je v dnešnej dobe ničím výnimočným, ale keď sa príbehu chopia zruční ľudia od fachu, napíšu príjemne plynúci, nenáročný scenár, ktorý na plátno ešte lepšie predvedú výborní herci, tak potom o dobrom výsledku nemožno pochybovať. 85%. (27.09.2009)

Zajímavý poetický snímek, než že by vyprávěl příběh, je spíše variací na téma stáří, čemuž odpovídá také styl: černobílá kamera, krásné záběry založené na kontrastu černé a bílé, světla a stínu; a spousta detailů - na slintajícího psa, tvář a ruce staré paní (naprosto úctihodný výkon v době natáčení 91leté Doroty Kedzierzawske). Na jednu stranu jenom sesbírané atributy týkající se stáří a v hezkém obalu slepené dohromady, ovšem když přejdu kritický pohled, milý snímek i s několika nepostradatelnými úsměvnými momenty (nemožný syn a ještě nemožnější vnučka, kluk s přezdívkou Dostojevskij, závěr..), vyvolávající nostalgické ale veskrze spíše optimistické dojmy, nabízí příležitost zamyslet se nad možnostmi, jak lze dožít svoje stáří: Requiem za sen vs. Čas umírat :). O jeden zážitek navíc, protože ve vedlejším sále hráli zrovna Mamma mia!, takže když si stařenka lehá do postele v černém pohřebním (to není spoiler..), místo ticha jsme slyšeli Super Trouper...:) (03.02.2009)

Úžasný film hlavne po vizuálnej a hudobnej stránke, ale takisto ma dojal krásny a sentimentálny príbeh, ktorý je síce postavený len na jednej postave, ale zato tá postava je vskutnu úchvatná!!! Takisto herecký výkon vtedy 92-ročnej Danuty Szaflarskej je niečo neuveriteľné... No proste tento film ma tak dojal, ako už dávno žiaden iný. VRELE ODPORÚČAM! (16.09.2009)

S takovou pokorou a zároveň vtipem vyprávět o stáří... Už ta černobílá kamera mi vzala dech, taková voyeurova óda (nemyšleno pejorativně). Pochopitelně největší devizou filmu je bezprostřední výkon Danuty Szaflarske a její ironické komentáře. Žádná sentimentální klišé o bolestech a strastech člověka "nad hrobem", žádné kajícné vzpomínání nad promarněným životem. Touha nebo spíš potřeba vzdorovat lidské omezenosti a vypočítavosti. Nádherný zážitek to byl. (29.09.2010)