Já, Don Giovanni

Hudební film s životopisnou tématikou libretisty LORENZA DA PONTE, který byl spolupracovníkem Wolfganga Amadea Mozarta a napsal libreto k opeře " Don Giovanni ". Ve filmu jsou ukázky celého díla opery, arie, nádherná hudba. Tato opera Mozarta natolik zdravotně vyčerpala, že zemřel 3 roky po jejim uvedení ve věku 35 let ve Vídni. Skladatel a básník Lorenzo Da Ponte se oženil, vystěhoval se do New Yorku a dožil se 87 let. Celý tento děj je zakomponován do krásné hudby W.A.Mozarta. Je to velmi náročná opera, což řekl i císař Mozartovi,...." že je to těžká lahůdka pro obyčejné lidi." Mozart na to císaři odpověděl, ..."že se bude muset dát lidem delší čas, aby tuto lahůdku stravili". Jedná věc mi však nesouhlasí. Zde na upoutávce jsou úplně jiná jména, kdože to ve filmu hraje. Já mám na obalu DVD Lorenzo BALDUCCI a Emilia VERGINELLI. Takže nevím, jak to vlastně je. (23.11.2010)

Velmi příjemné překvapení! Nebýt absolutně příšerného toporného hlavního představitele (hrál jako kbydy se přitom pořád koukal do zrcadla) a místy tak trochu televizního zpracování, mohl být film o hodně lepší. Ovšem některé scény byly překrásné - gondola se sochou komtura asi utkví v paměti každému, kdo ji viděl. Jako ukázka tvůrčího procesu vůbec a Opery oper zvlášť, velmi kvalitní a poučné, moc se mi líbily projekce, když da Ponte vprávěl Mozartovi svoje představy. Chvilku mi trvalo, než jsem v Casanovovi rozpoznala prvního pánečka komisaře Rexe, byl výborný. Mozart vyložený sympaťák. Vivaldiho hudba se sice do filmu hodila, ale určitě by se našlo něco podobného od Mozarta. V jedné věci ale vítězí tento filmeček dokonce nad Amadeem na celé čáře: všechno je zpívané v originále a ne idiotsky anglicky, jako u Formana, to mě u Amadea hrozně štvalo. Císař sám neví jestli je lepší opera italsky nebo německy a Forman to nakonec rozhodne za něho: anglicky, přece aby tomu američtí vidláci rozuměli:-) (27.02.2012)

Jméno španělského režiséra mám spojeno především s rytmem flamenca. Jeho taneční kreace se často odehrávají v prostých kulisách, nepřekvapily mě ani zde. I když někteří srovánávají s Formanem, myslím si, že to není na místě. Já, Don Giovanni se netváří jako historický film, nezabývá se v prvé řadě postavu Mozarta, ale je příběhem hudebním. Tuto charakteristiku naplňuje do posledního písmene. Hlavní postavou zde není skladatel, nýbrž libretista, výprava je chudší, méně okázalá, zato se nám dosává měrou vyrchovatou skvělé muziky, která je nenásilně zasazena do příběhu. Challenge Tour 2015: 30 dní se světovou kinematografií (02.04.2015)

Myslím, že ty „levné“ kulisy byly ve filmu použity zcela záměrně, já si na ně ostatně vcelku rychle zvykl a nějak zásadně mi potom ani nevadily, asi proto, že jsem jen nevěřícně zíral s úžasem a nadšením a otevřenou pusou na ty pěvecké party, především samozřejmě ženské – byly prostě nádherné, úplně elektrizující .. samo, že nejenom ony samy, ale i ty jejich pohledné představitelky (jedna byla opravdu šikovná, naprosto okouzlující), byl to krásný umělecký zážitek a pro mě také vítané poučení (konečně vím, o čem ten Don Giovanni vlastně celý je, znal jsem jen jeho úplný závěr .. a navíc, teď vím i to, jak asi vznikal a takovéto informace já vstřebávám vždy velmi ochotně a opravdu rád) .. nejsem zrovna nějaký velký příznivec opery, nikdy jsem vlastně ani nikde žádnou celou neviděl, ale myslím si, že znát (a poznat) ta nejslavnější díla tohoto žánru (nebo alespoň z nich jejich nejslavnější ukázky - árie) tak nějak patří k dobrému vychování (klasickému vzdělání člověka minulého století) a já se vždy snažil toto naplňovat .. jsem velký a oddaný příznivec Formanova Amadea, srovnávat ho s tímto dílem, mě však při sledování Já, Don Giovanni vůbec nenapadlo, tohle je přece trochu (úplně) něco jiného, nejde tu o souboj, pokus vytvořit další velkofilm se stejným námětem – W.A.Mozartem, podle komentářů si myslím, že to spousta lidí nepochopila … (25.02.2012)

Kdybych nikdy neviděl famózního Formanova Amadea, patrně bych byl nyní shovívavější, ale v přímé konfrontaci s režijní a uměleckou genialitou Miloše Formana je filmová biografie Lorenza da Ponteho téměř paskvilem. A nezachrání to ani ta do filmu implantovaná úžasná Mozartova hudba... Kdyby to byla inscenovaná opera, ok, ale takhle? Kulisy na úrovni televizní inscenace, nezvykle řídký příběh a především naprosto kýčovitý koncept, v němž hlavní hrdina - umělec, spoluprožívá děj svého díla...uff...jak zní to slovo...kýč? (24.02.2012)