Harry Potter a Relikvie smrti - část 2

Zhruba do polovice rovnako nudný, scenáristicky i režijne nezvládnutý blábol ako VII/1. Yates možno zvláda atmosférický moment, ale vygradovať dramatickú scénu nevie a dať jej epický feeling už vôbec nie. Celá bitka o Rokfort/Bradavice je tak čistá zívačka. Potom, zrazu, od Snapeovej slzy, to začne byť dosť dobrý film s perfektnou atmosférou a emóciami. Celkovo ale zostáva pocit nezainteresovanej, unavenej rutiny. Yates piatym dielom začal dobre, ale postupne spadol až hlboko pod Columbusa. Slovenský dabing samozrejme absolútne príšerný. (29.07.2011)

Nesourodost Harryho Pottera je daná hlavně předlohou, která s každým dílem znovu posouvá a nově vytyčuje paradigma celého kouzelnického světa. Od třetího dílu tak filmové sérii pouze ujíždí rychlík. V době marvelovské by na to dnes i produkce šla určitě jinak. Co se jevilo jako obyčejný kalkul a filmová degradace, dnes vidím jako jediné správné řešení - Harry Potter měl být seriál s povinným dvoudílem prakticky na každou knížku. Posledním dílem toho mnoho nedožene, ale tohle tempo mu svědčí mnohem lépe. Tak se třeba za 10 let nějakého toho remaku na Netflixu dočkáme. (06.04.2021)

It all ends. A končí to naozaj dôstojne, pričom divák, ktorý s Harrym Potterom čo to preskákal zákonite nemôže zostať chladným. I keď zostávam hlavne fanúšikom kníh, filmové adaptácie im hanbu nerobia a v niektorých momentoch ich aj prekonávajú. Za tých 10 rokov sa pritom zmenilo dosť a David Yates diel od dielu dokazoval, že jeho voľba bola správna. Platí to aj pri Relikviách smrti 2, to je ale hlavne zásluha knihy, ako finále a vyvrcholenie to funguje na jednotku, i tak sa ale nemôžem zbaviť dojmu, že ako jeden veľký film by to fungovalo ešte lepšie. Ani tak by zrejme nešlo o bezchybnú záležitosť, pretože to samotného finále dej plynie skôr cez jednotlivé momenty a nie úplne prirodzeným spôsobom. Vizuálne a herecky však prvotriedne a nostalgia pri epilógu je u čitateľov kníh zaručená tak či tak, pričom v konečnom dôsledku je práve to je to hlavné. Jedna sága jednej generácie definitívne skončila a nám neostáva nič iné, len na ňu spomínať. (18.07.2011)

Rozčarování, zklamání a dost možná i mírná nasranost nad posledním Potterem, který, namísto aby nabídl dech beroucí finále, stává se z něj pouze dvě a čtvrt hodiny dlouhý epilog k předchozím sedmi dílům. Yates opět drží laťku atmosféry setsakramentsky vysoko a dovádí k dokonalosti své vlastní vizuální trademarky, které vnesly do Potterovské série svěží vzduch a v jednotlivých momentech (od několikavteřinových okamžiků po několikaminutové scény) je nezřídkakdy fenomenální. NAPROSTO FATÁLNĚ ALE SELHÁVÁ v propojení děje. Přestože odhadem 80% filmu tvoří v podstatě jeden ucelený proces, Yates film kouskuje na krátké fragmenty, jejichž propojení je přinejmenším diskutabilní, povětšinou ale spíše zcela nahodilé. Jednotlivé epizodky se stanou a jde se dál. Hřebíčkem do rakve je pak takřka absolutní absence emocí (Alan Rickman je jediná jistota), paradoxem je, že největší lítost ve mě vzbudil Voldemort, jehož mi bylo vlastně hrozně líto, jak mu všichni ubližují. A to je špatně. Zatraceně špatně. Na druhou stranu Daniel Radcliffe v poslední scéně "o 19 let později" definitivně dokazuje, že umí hrát! Prozatím tedy rozpačitých 7/10 s tím, že se to možná trochu zvedne, až si dám někdy v klidu první i druhé Relikvie hezky za sebou... Viděno v originálním znění, ve 2D.. (14.07.2011)

Prvé pozretie u mňa zaznamenalo menšie sklamanie, pretože ma značne iritovalo prehnane tmavé obrazové zafarbenie, ktoré neumožňuje hlbšie vnímať jednotlivé detaily a dosť pomalý rozbeh v prvej polhodinke. Po viacerých pozretiach sa však tieto pripomienky vytrácajú a konečne sa dokážem odosobniť od úžasného fantastického dobrodružstva prvých dielov a oceniť aj Yatesove komorné predispozície. S Harrym som rástla, znamená pre mňa veľa, a preto ho posudzujem značne nostalgicky. Táto posledná časť je druhým najlepším Potterom (po 3 - Väzeň z Azkabanu) , ktorá disponuje znamenitým súbojom medzi dobrom a zlom, tradične vynikajúcimi hercami, geniálnou hudbou Alexandra Desplate (dominujú "Statues" a "Severus and Lily"), brilantnou - a dovolím si tvrdiť aj najsilnejšou z potterovskej série - scénou Snapeovho "odhalenia", ktorá oplýva neskutočným emocionálnym rozmerom. Harry Potter je sériou plnou jasných osobnostných čŕt (dobrí a zlí), ale Rowlingová nezabudla ani na psychologický aspekt a vytvorila fenomenálne konfliktnú postavu (Snape), zmietanú vlastnými vnútornými rozpormi. A navyše, Potter celé roky vzniká pod záštitou filmárskych profíkov, preto ide jednoznačne o najfantastickejšiu (odhliadnuc, samozrejme, od Pána prsteňov) sériu posledných rokov. (18.01.2012)