Szürkület

Když je školačka zavražděna v lese, pokusí se detektiv v důchodu najít jejího vraha. (11.01.2021)

Naprosto neznámý, ale neskutečný snímek. A to i přestože to sleduju spálenej jak jetel a k tomu dost nalitej, něco tak sugestivního a vizuálně hypnotickýho jen tak nevidíte. Čtrnáctileté dívka je zavražděna v lese břitvou a muž se s pomocí policejních složek snaží pátrat po vrahovi. První z pouhých dvou snímků Györgyho Fehéra (mimo TV) je něco, co se dá ve své nepopsatelné maďarské realitě přirovnat snad jen k Tarrovi, který se v té době ke svým nejlepším filmům teprve chystal (a jak zde koukám a rivah uvádí, u filmu byl uveden Tarr jako konzultant). Zajímalo by mě, kolik takových pokladů leží skryto před zraky mainsteamových očí. Praví géniové se holt nepotřebují ukazovat na odiv, pouze nechají svoji práci mluvit za sebe. Nedokážu vysvětlit svoji silnou spojitost, sic mám maďarské příjmení... nedávno jsem četl knihu Maniac, o von Neumannovi, člověk, který stojí za atomovou a vodíkovou bombou, AI, je Maďar, v knize byl vtip, který říkal Fermi, někdo se ho zeptal, jestli si myslí, že existují mimozemšťané a on řekl "Samozřejmě že existují, už žijí mezi námi. Jenom si říkají Maďaři." Tak dumám jestli ta spojitost nepramení z mé nutnosti se s něčím spojit a tak jsem si na základě jména zvolil Maďarsko, Maďarské umění, kinematografii, sic jsem do filmů. Když uvidím některé geniální kousky... nebo je to placebo efekt, nebo něco upřímného a nevysvětlitelného o tomhle národu, co se mnou rezonuje. Ještě jsem to nedosledoval, ale absolutně žasnu u jednotlivých záběrů, kompozice, atmosféry... (...) odsud spoilery, 15.9.2024, pozdě odpoledne: V druhé polovině, jsem si připadal jako u Kafkova Zámku, vše čím blíže konci, tím více v nedohlednu. Muž sleduje holčičku, mávne na ni, ona k němu přijde, ptá se odkud dostala čokoládu, kterou žvýká, říká, že jí ji dala holka ve škole... muž jí dá čokoládu, zatímco jí přejíždí prsty po rtech a pomalu ji cpe do pusy čokoládového ježka... a ptá se na "Čaroděje", se kterým se ona má setkat a který jí dává čokoládu, ona nic neřekne... a tak muž řekne dobře, přičemž ji nacpe zbytek čokolády do pusy a nechá ji dál hrát. Pak ji sleduje v lese, ale je zadržen policíí. Detektiv se posléze ptá dívky (s podobným osaháváním rtů a vlasů) na velikého muže v černém plášti, ale dívka mu nic neřekne a uteče. Celý snímek je dost matoucí v tom, po kom se vlastně jde, čeho se kdo vlastně snaží dosáhnout... nevíme a nevidíme nic, skončíme tím, že detektiv zkoumá nabourané auto, kde nalezne čokoládového ježka a pak přijde policista oznámí mu, že "muž uprchl... běžel, jako kdyby ho lovili". Film, který je hodně v náznacích a pomalých záběrech, ale přesto, hypnotický, atmosférický, neskutečným způsobem. (15.09.2024)

V titulcích chybí ústřední postava vyšetřovatele, kterou ztělesnil Péter Haumann. Film vznikl už roku 1990, v titulcích na konci je uveden jako konzultant Béla Tarr. Film připomíná postupy Tarra - děj je náznakový, pomalé záběry celků střídané velkými detaily, řeč je přerušována zámlkami, projev je oddramatizován (kromě několika hysterických výbuchů vyšetřovatele), spolu s hudbou či zvuky je navozena hypnotická atmosféra. Bohužel je dostupný jen záznam ve špatné kvalitě. Dobový komentář: http://icelandchronicles.com/2010/10/riff-2010-szurkulet-by-gyorgy-feher/ (05.03.2019)