Duše Paula Giamattiho

Předpoklad, že v duši se skrývají všechny naše smutky, tíhy a negativní vzpomínky, mi byla sympatická. Stěhování duší mělo velmi vtipné momenty (hrášek, Pacino, Váňa), méně vtipné, ale také hodně suchých a nezvládnutých okamžiků. Celkové pochmurné ladění atmosféry, melancholicky až neuroticky vystavění hlavní hrdinové, relativně dlouhé pasáže v ruštině a hlavně absurdní situace vycházející z oné premisy o stěhování duší - dělají z tohoto filmu minoritní záležitost pro ujeté psychotiky, a inu - proč ne :) 60%. (02.10.2010)

Duše umění.¬         Z tohoto snímku jsem byl tak bezradný, že jsem se neudržel a podíval se, co o tom jinde, což jinak nedělám. Říkal jsem si, že jsem třeba unavený, a proto nepozorný a neschopný dobře porozuměti. Každý máme někdy slabou chvilku, ale že by ji mělo tolik lidí najednou, je téměř vyloučené: o snímku se píše téměř bez výjimky jako o slabém a nebo pseudouměleckém. A vzpomněl jsem si na jiný snímek o duši, na Animu, kterýžto snímek nepatří zrovna mezi snadno přístupné, pochopitelné, ale který mne dovedl osloviti už tím, jakým způsobem byla věc podána, filmově zpracována, byť jsem mu tenkrát nebyl schopen do důsledků porozuměti. A v tom právě spočívá tajemství umění: promlouvá a vpíše se nesmazatelně do duše, aniž by předpokládalo porozumění coby nutnou podmínku oslovení. Mnohdy trvá léta, v nichž vstřebáváš zkušenosti a nabýváš znalostí, než pochopíš; ale po všechna ta léta pravé umění tě věrně provází coby nesmazatelný obraz, okouzlení, výzva, moc... Takovou sílu měla Anima, o duši Paula Giamattiho mohu říci už s určitostí tolik, že tu sílu nemá; jde o pseudoumělecký snímek se slabým scénářem, a byť by herecké výkony byly jakkoli dobré, duši nenahradí... Zralost, nutná k v pravdě uměleckému ztvárnění tohoto námětu, možná Sophii Barthesovou ještě čeká. (08.02.2011)

Téma nebylo nijak objevné, rozhodně něco podobného bylo v lepším podání už třeba ve Věčném svitu neposkvrněné mysli. Ale pro herecký výkon Paula Giamattiho stojí za to film vidět. Divadelní scéna, kterou hraje jednou jako on sám, jednou bez duše a jednou s duší půjčenou, to je něco, co jen tak nezapomenu! (20.07.2009)

Paul Giamatti je talentovaný dříč a poctivec; leč tíhu nedotaženého počinu na svých ramenou neunese. Řekněte někdo tvůrcům Cold Souls, že jsme již měli možnost býti V kůži Johna Malkoviche a ohřát se ve Věčném svitu neposkvrněné mysli. Sophie Barthes sbírá drobty a vyrábí nafouknutý muffin pro nepoučeného diváka. Není to žádná tragédie, jen drobná krádež duševního vlastnictví. Chladnokrevná. Postmoderně stylová. Objektivně si film nejspíše zaslouží 3 hvězdičky, ale určitá bezskrupulóznost a kalkul s nadšením potenciálního "nezávislého" publika mi nesmírně vadí. 20 deka duše. A co na to Christopher Nolan, Strýček Váňa, "vor v zakoně" a Jan Tleskač? (26.07.2010)

Desna kravina. Jako napad na obchod s lidskejma dusema je hodne fajnovej a originalni, ale bohuzel jen dobrej napad nekdy nestaci. Ono totiz je celej film strasne o nicem, Giamatti se mota z mista na misto a schani svoji dusi, neustale se tvari strasne utrapene, jak kdyz ho nekdo drzi za koule. Proste se filmu nedari budovat zadny bud komedialni nebo aspon dramaticky sceny a ve vysledku je to spis takova tragikomedie, ktera se bohuzel desne tahne a nedokaze zabavit. (09.02.2010)