Gran Torino

Pokud mělo být Gran Torino filmem, jenž se bez příkras zmocňuje palčivého sociálního problému, obohacený proti skutečnosti snad jen postavou nadpozemského tvrďáka Walta, pak někde udělalo chybu. Možná jich dokonce udělalo víc: v povaze svých postav, líčení této povahy, nutkavé potřebě všechno vyřknout a snadnému rozřazení postav do škatulek hodný/zlý, které má místo všude možně, ale nejspíše ne ve filmech o rasismu, kriminalitě náboženských menšin a otázce přistěhovalectví obecně. Gran Torino se navíc vybavilo tunou faktů, hlavně o etniku Hmong, a to množství vede diváka k pocitu, že "takhle to opravdu chodí a takoví lidé jsou." Do černobílé škatule spadá i Eastwoodova postava, člověka jen mate, že nejdřív je zlá a pak hodná. +++++ Tento "vývoj" s sebou nese jeden zajímavý aspekt, totiž změnu předvádění určitých postav podle toho, zda Walta již považujeme za sympaťáka či ještě ne. Kdo něvěří, ať za Waltovou rodinou běží. V první scéně na pohřbu vidíme Walta pohoršeného holým bříškem vnučky, na hostině ji odhání, ač mu nabídla (sice neochotně) svou pomoc a chce aby celá jeho famílie proboha vypadla. To se nám divákům nelíbí. Člověka hned napadne, že špatné vztahy si vypěstoval sám svou nesnášenlivostí, že je to on, kdo působí, že je na něj pradcerka hnusná. Ovšem rodina už má pro jistotu také zaděláno na naše odsouzení. +++++ Ve chvíli, kdy komentář začíná obsahovat SPOILERy a Walt se již otočil ke světlé straně síly, pro jednoznačný odsudek, občas nedůvěryhodně rozrušovaný, konečně nastal čas. Chtějí svého nebohého nemocného tatínka dostat do domova, zmocnit se baráku, nemají čas si s ním popovídat po telefonu a když umře, lačně očekávají dědictví. Nehledě na to, že jejich snaha vymanévrovat fotřisko do důchoďáku vypadá jako by se člověka snažilo zmanipulovat malé děcko. Musí to ovšem být, protože kontrast rodinných hodnot přistěhovalců a "současné Ameriky" třeba divákovi předpochopit. A těm nejpomalejším jeho existenci dovysvětlit nad umyvadlem. Trošku pak ale člověka udivuje, kde se berou ty asijští gangsteři. +++++ Ostatně, srozumitelno a jednoznačno film prostupuje i v dalších okamžicích. Hned první dvě scény sice bez popisných slov, ale přece přespříliš okatě a teatrálně diktují Waltovu povahu, aby pak mohla být přepsána na uvědomělejší, otevřenější a citlivější, ale přece pořád veledrsnou. Teď může radit svému "adoptivnímu synkovi" s milostným životem, shánět mu práci, chránit jej před zlem a zkrátka z něj dělat chlapa. Mimochodem, krom poměrně roztomilé jazykové lekce tuhla část filmu pavažuji za asi nejotravnější. Bohužel i v té jazykové lekci píchá osten hádanky pro pětileté děti. Snad by bylo přirozenější, kdyby Waltovi chytrá holka Sue řekla, že v USA má každý původ v zemích za oceánem, než aby se to dělo jakoby nepřímo pokřiky: "Ty Poláku, Ty Žide, Ty irskej vochmelko, Ty taliáne!" +++++ Konec s ošklivostmi, na Ježíše se přeci nekálí. Ne, vážně oceňuji, že jsem poprvé v životě náhledl možnost něčího spasení skrze sebeobětování popravou. Lze to vnímat jako obrat k Nesmiřitelným, v nichž se zabíjí zbytečně a nic se tím neřeší. Tady se nezabíjí a nakonec je to řešením. V Nesmiřitelných se tomu ovšem dalo věřit, zatímco tady Musíte Věřit. +++++ I způsob, jakým přivedl film Walta k lásce ke žlutým bratrům mě příjemně překvapil. Myslel jsem si, že to nemůže naprosto fungovat, že tahle nenávist by se zlomit nedala. Pořád mám pochybnosti, ale s ohledem na to, v jakém postavení Gran Torino svou hru rozehrálo, si říkám: "Všechna čest." Clinta Eastwood má navíc výhodu svého chlapského zjevu, pro který mu mohou i 96% muži leccos odpustit. A konečně, většina filmů s odbobnou tematikou je mnohem horších, schematičtějších a tíhnoucích k prázdným frázím. Prázdných ne svou lživostí, ale nekonečným opakováním. (24.08.2011) (méně) (více)