Vápenička

"Podívej, jak je krásná, přece jí nemůžeme dát nějaké obyčejné jméno !! Budeme jí říkat Vápeničko !!" Bože !! ;) No, dnes rodiče vymýšlí i horší jména.. Původně tuším bulharskou pohádku o dívce, která nesměla promluvit, dokud princ, který se do ní zamiloval, neuhodl její jméno - No, co !! Když se princi ta albínská zombice líbila !! - natočil v polovině devadesátých let coby skutečně obludnou a pomýlenou adaptaci báchorky Zuzany Novákové nepříliš zručný režisér Petr Burian.. Jakkoli mu to tedy Eva Pašková svým zhovadilým skriptem příliš neulehčila.. Křeč a rádoby vtipná stylizace s bizarním herectvím většiny zúčastněných celý tenhle diletantský projekt činí ještě zoufalejším.. (24.11.2013)

Vápnička (opravdu Vápnička a ne Vápenička) je roztomilá pohádka ve sbírce pohádek, jejíž jméno si nepamatuji a ve které je mimo jiné pohádka o Zlatohlávkovi. V literární podobě je to milé, svižné a vtipné, ve filmové podobě je Vápenička divné strašidlo - ani albín ani blondýna - princ je takový nedostatečně princovatý a celkově se mi na té pohádce líbilo vlastně jen to, že někdo zfilmoval pohádku, kterou nikdo z mých kamarádů neznal. (15.03.2011)

Vlach s Kretschmerovou vypadají na docela nadějný královský pár a z úsměvu sněhobílé Igondy jsem úplně hotový. Jinak by to bylo s hvězdičkama slabší. Veškerá krize s nechtěnými princeznami se v této nešťastné adaptaci čehosi očividně odehrává jen proto, aby se divák nenudil po celé ty dny, kdy se princ snaží přijít na jméno své favoritky. Slátanina se nakonec zvrhá v absurdní hru "bloudí celá rodina". Je tu ovšem cenný příspěvek k definici aristokratismu: Jak bezděky vypadne ze špiclujícího slouhy, ta záhadná princezna je "nejurozenější", protože ani nepotřebuje žádné služebnictvo - všechno dělá sama, protože věci samy ji poslouchají na slovo. (17.09.2016)

Tak tohle bylo trošku méně... Jednu hvězdičku připínám jindy skvělým hercům na hruď za jejich odvahu participovat na tomto projektu - tedy všem hercům s výjimkou prince, který byl neskutečně kožený - a ani se nejmenoval Viktor. Konec srandy - tato pohádka je spíše horor, resp. noční můra pro milovníky pohádek. Yvetta Blanarovičová si v přímém přenosu máčí dlaně v rozpáleném oleji?!? Kde to žijeme, vážení? Pořád jsem si také lámal hlavu nad tím, proč jsou král, královna, princ a kuchař oblečeni normálně, ale sloužící vypadají, jako kdyby si je zapomněli Turci u Vídně. Nakonec mi došlo, že v tom určitou roli nejspíše hraje fakt, že pohádka je natočená na bulharské lidové motivy. Proč ale v tom případě vypadají královští rodiče a jejich syn jako většina královských párů a jejich ratolestí v českých pohádkách, tedy zcela tradičně, a nejsou také šmrncnuti Balkánem? Proč se princ jmenuje Petr a ne Dimitrij? A proč ta pohádka není alespoň trochu poetická, když už v ní figuruje nadzemská dívka s bílými vlasy (mimochodem strašlivě asexuální paruka)? Nelíbilo se, ani trochu, leda občasné střelené chování Jaroslavy Kretschmerové. Když už ale i ona zvážněla... Naštěstí k tomu došlo asi tři minuty před koncem. (22.07.2012)

Nebyla by to špatná pohádka, kdyby bývala byla dotažená. Nejen že má divný začátek (najednou se v neckách objeví soška a nááááhodou oživne a náhodou je to tak trochu Rumplcimpcampr), ale má i divný průběh (kouzlení Vápeničky) a konec (veselé setkání u polívky). Jediné vtipné chvilky jsou ty, kdy princezny chtějí napodobit Vápeničku. Ubožačky. Kdyby se pohádka byla bývala odehrávala v chalupě s Květou Fialovou a Stanislavem Zindulkou, mohla to být milá pohádka. Ten princovsko-královský prvek byl omyl a princ pobíhající v průhledné haleně s vykukujícíma bradavkama.... ne, to fakt ne. (22.07.2012)